Článek
Japonští umělci (například Shozo Kaieda, Yoko Satomi či Sachiko Nakagawa) vycházejí ze starobylých tradic země vycházejícího slunce. Fotograf Shozo Kaieda na černobílých snímcích ukazuje mystickou krásu své domoviny. Když se Evropan dívá na majestátní horu Fuji za úsvitu, nemůže se ubránit pocitu, že cítí dotek prastarých božstev.
Michal Gorec využívá washi poněkud odlišným způsobem. Je pro něj malířským plátnem, na které pomocí starých textilních raznic klade abstraktní obrazce. Tajemné symboly najednou získávají jiný kontext a připomínají díla některých expresionistů či kubistů.
Výtvarnice Hana Vyoralová japonský papír chápe jako materiál využitelný pro trojrozměrná umělecká díla. Její stínítka na lampy inspirovaná orientálními lampióny ukazují, že i papír se dá formovat do zvláštních prostorových útvarů. Některá stínítka vypadají jako tajemné svítící posvátné skulptury.
Fotograf Vladimír Brunton dává neobvyklé vlastnosti washi do služeb umění ženského aktu. Šedohnědá barva použitého papíru odkazuje k archaickému obrazovému pojetí krásy těla. Syrová nahota najednou díky tomu ztrácí cosi lascivního a spíše se dotýká božskosti antických bohyní. Asi nejsilněji působí díla, ve kterých je nahé tělo anonymní ženy schouleno jakoby do sebe a chrání si svou niternou tajemnost.
Právě jistý druh tajemství je ten pověstný rozměr navíc. Určitě k němu přispívá i zvolený japonský papír, který potahuje všechna umělecká díla zvláštním duchovním oparem.
Barokní andílek vylétá ze sopky
K tomuto dojmu bezpochyby přispívá i vnitřní prostor galerie. Stojí v něm totiž barokní sochy světců i andělů, které jsou využity jako zvláštní stojany pro vystavovaná díla. Někde vzniká i překvapivé spojení dvou původně naprosto odlišných uměleckých směrů, barokní andílek zavěšený na zdi najednou vylétá ze snímku sopky Fuji, který vyfotografoval Shozo Kaieda.
Toto neobvyklé pronikání odlišných světů ukazuje, že umění může nést svá překvapivá poselství napříč prostorem i časem.