Článek
Režisér Jan Nebeský se scénografem Janem Štěpánkem umístili tragédii nerovného vztahu měšťanské dcery Luisy Millerové a barona Ferdinanda von Waltera na palubu plující lodi. Chladně chromovaná paluba je vyhrazena premiéru von Walterovi, nízké podpalubí Millerově rodině, jež ve vatovaných kabátech a zástěrách připomíná spíš posádku velrybářské lodi než rodinu učitele hudby.
Vzadu za prosklenou stěnou se "baťůžkáři", nocující na palubě ve spacákách, zmítají v disko rytmu bez zájmu o srdcervoucí vášně, odehrávající se pár metrů od nich. Tepot hudby, v níž lze zaslechnout i Ódu na radost, prostupuje zneklidňujícím způsobem celou inscenaci.
Romantická láska
Hraje se o citu, živeném okouzlením ze sebe sama. Luisa Kateřiny Winterové se promítá do hrdinky milostných románů, jimiž ji zahrnuje Ferdinand, nepřirozenost jejího slovníku zdůrazňuje pohybová stylizace. Přesto je svým rodinným zázemím zakotvená v realitě, což nelze tvrdit o pubertálně blouznivém Ferdinandovi Saši Rašilova, doslova se zmítajícím v křečích své zamilovanosti, který je loutkou v rukou svého otce, premiéra von Waltera. Toho Jiří Štěpnička hraje jako člověka, který má vše pod kontrolou: chladně kalkulující, pobavený i omrzelý z toho, že věci jdou až příliš snadno.
V této relativizaci pojmů vášeň a cit je i Lady Milfordová postavou, která se svým příběhem opuštěné a vévodou vydržované Jany z Norfolku jako by vystoupila z mexické telenovely, což Petra Špalková dokáže výborně herecky zúročit.
Hraje se tu také o otcovství. Zatímco pro premiéra von Waltera je syn jen figurkou na jednom z mnoha políček jeho politické hry, Alois Švehlík v postavě Millera vyhrává klasickou citovou vazbu otce na dceru i uraženou měšťanskou čest.
Zašifrované poselství
V závěru nechává režisér na scéně jen obě mrtvé děti a jejich otce - zlomeného Millera bezhlasně šeptajícího modlitbu a klidného Waltera, uzavírajícího tragédii věcným: "Jsem vám k dispozici." Nebeského inscenace Schillera neznásilňuje, ale zároveň divákům nabízí křížovku, jejíž tajenku si musí každý vyluštit po svém.
Její problém je v (záměrně?) nevyrovnaném hereckém stylu inscenace - od groteskně zcizující Špalkové po psychologické herectví Radovana Lukavského - a v řadě ilustrativních nápadů, jako jsou flétny v rukou Luisy a Lady Milfordové, či doslovná kostýmní proměna maršálka von Kalba v "prodejnou děvku".
Bez nich by dnešní přečtení Schillerovy tragédie vyznívalo přesvědčivěji.
Friedrich Schiller: Úklady a láska
Překlad Josef Balvín, úprava Daria Ullrichová a Jan Nebeský, režie Jan Nebeský, scéna Jan Štěpánek, kostýmy Jana Preková, hudba Petr Kofroň, pohybová spolupráce Martin Vraný. Premiéra 13. a 14. 1. ve Stavovském divadle