Hlavní obsah
Iggy Pop a Stooges na koncertě v Praze Foto: Petr Hloušek, Právo

OBRAZEM: Iggy školil, jak má vypadat opravdový rock

Iggy se Stooges. Co dodat. Bez nich by neexistoval punk ani moderní metal by vypadal jinak. Není mnoho kapel, které ovlivnily rockovou hudbu více. A právě oni vystoupili v sobotu v hokejové hale pražské Sparty. Hluční, drzí, vulgární, nekompromisní a především plní primární energie, prostě přesně takoví, jak si je všichni představovali, ukázali jam má vypadá skutečný rock.

Iggy Pop a Stooges na koncertě v Praze Foto: Petr Hloušek, Právo
OBRAZEM: Iggy školil, jak má vypadat opravdový rock

Věk jako by se ani neprojevoval. Iggy poskakoval po pódiu jako za zamlada a ne jako člověk, který má šest křížků. A hudba byla svěží, jako by vznikla právě teď a ne před čtyřmi dekádami, písničky, které ovlivnily vznikající punk, byly stále stejně silné.

Koncert otevřela skladba Loose, která ale dost utrpěla tím, že zvukař na poslední chvíli dorovnával poměry mezi nástroji a vokálem, takže v prvních minutách se z beden linula středobasová koule, v níž se hlas ztrácel. Naštěstí se zvukařovi poměry podařilo rychle najít a show už neměla chyb.

Iggy uvedl kapelu jako „proklaté zasr... Stooges" a sekal s ní jednu klasickou skladbu za druhou, v překvapivě důrazném 1969 se sonickou kytarou Rona Ashetona vyšplhal na basový aparát a naznačoval, že si to s ní rozdává. Když před další písničkou zapanáčkoval, bylo jasné, že zazní hymna submisivity I Wanna Be Your Dog. Iggy připomenul, že právě on je zakladatelem stagedivingu a skočil do publika rybičku. Pak vytáhl na pódium dobrou desítku diváků, kteří tam poskakovali ještě během No Fun.

foto: Právo/Petr Hloušek

Popis vypadá, jako by šlo o nacvičenou show, jako by Iggy plnil scénář očekávaného, aby ukojil diváky, ale naživo tomu tak rozhodně nepůsobilo, i když plán jistě existoval. Iggyho projev byl naprosto přirozený, spontánní, bez stop kalkulace. A nepůsobil ani jako parodie sebe samého , u které skončila jiná velká postava rockové hudby Ozzy Osbourne, který se proměnil ve skřehotajícího skřeta, v loutku, kterou je potřeba vodit.

Aktuální sound

Ale aktuálně působila i hudba. Stooges dobře pochopili, že rock stojí na primární energii, na živočišnosti, provokativnosti, důrazu, hlučnosti a přímočarosti. S maximálním nasazením opakovali hypnotický agresivní riff a nebáli se ho zahustit množstvím zvuků. Bicí Scotta Ashetona byly důrazné a neúprosné bez zbytečných okras jako kanonáda na úvod útoku. Nabuzená basa Mika Watta byla brutálně surová a zkreslená kytara nejen sekala úderné riffy, ale ještě zahušťovala sound až z něj vznikla zvuková stěna, protože Ron Asheton se nebál pracovat s barvou zvuku, se zkreslením a se zpětnou vazbou.

foto: Právo/Petr Hloušek

Kapela navíc neustrnula, ve srovnání s původními nahrávkami se ve zvuku hodně posunula, přidala na agresivitě a důrazu, aniž by přitom narušila rukopis a stavbu skladeb. Stooges našli postupy, jak dosáhnout maximálního účinku, aby jejich pohanský rituál vyzněl naplno. V závěru Funhouse kapela přešla z uměřeného podání do divoké free pasáže, plné rachotících bubnů hukotu vazbící baskytary, kterou Mike Watt obrátil proti reproduktorům, houkáním kytary a kvílením saxofonu Steva Mackaye.

Iggy nejen křičel ale také zpíval. Ukázal, že od dob China Girl skutečně neztratil mnoho na svých hlasových kvalitách, byl stále podmanivý, i když se Stooges dává většinou přednost přece jen důraznějšímu projevu.

Škola rocku

Koncert byl školou rocku. Skutečného rocku, ne toho, co za rock vydávají rádia a gramofonové firmy. Rocku hlučného, agresivního, neučesaného a vulgárního, jaký v padesátých letech přinášel Jerry Lee Lewis nebo Little Richard a v následující dekádě Rolling Stonoes či The Who. Spole se Stooges jej pak nabízeli Velveti, MC5 nebo Black Sabbath a po nich třeba Motorhead či Sex Pistols nebo Mudhoney a dnes třeba Melvin, kteří v úterý hrají v pražské Akropoli Rocku, který je opravdový a nemá nic společného s módními styly typu emo nebo pop punku, které nabízejí středoškolákům rebelii v mezích zákona.

foto: Právo/Petr Hloušek

Dobře by si Stooges měly poslechnout všechny kapely, které se rock snaží a hrát a pokud na koncert nešly, měly by raději zahodit nástroje, aby neprodukovaly pouhý odvar rozmělňující žánr.

Povinně by ho měli navštívit i dramaturgové většiny radií a zejména akademici, kteří hlasují o výročních cenách Anděl a za rock vydávají uměření pop s přesvědčením, že když je v obsazení elektrická kytara, tak to musí být rock. Ale jimi oceňovaný rock není živý na rozdíl 40 let staré hudby Stooges, kteří chápou podstatu stylu. I u nás jsou podobné kapely, nic proti Visacímu zámku a Vypsané Fixe, ale před Iggym měli spíš hrát Esqmeg, kteří jako jediní mají v sobě takovou živočišnost a energii.

foto: Právo/Petr Hloušek

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků