Nová alba: Přicházejí Alanis Morissette i Joss Stone

Známe ji z písniček Ironic, Uninvited, You Learn nebo Thank You, jedním slovem hitů, které se vepsaly do historie pop kultury posledních let. Těžko ale oceňovat její desky celé. Nahrávky MTV Unplugged (1999) nebo The Collection (2005) jsou sice plné hitů, řadová alba ale přinesla i spoustu písniček, o nichž lze hovořit jako o „vatě“ pro dosažení úctyhodné délky nahrávky. Morissette má totiž problém s udržením atmosféry. Nikdy nedokázala ono příjemné poprockové napětí svých nejsilnějších skladeb vystavovat po celou hrací dobu alba. Tak to bylo na kolekcích Alanis (1991), Jagged Little Pill (1995) či Flavors of Entanglement (2008), tak je to i na nové desce Havoc and Bright Lights.

Některé písničky z ní prezentovala už na koncertech. V Ostravě například zazněly singl Guardian, Numb a Woman Down. Jsou to výstavní kousky alba, je v nich energie typická pro tuto zpěvačku: jsou trochu podmračené, přitom dosti rockové, melodicky nápadité a vyzrálé, odhalující hlasové schopnosti interpretky a agresivitu ve svém celkovém vyznění. Jsou to současně největší zbraně alba.

Další písničky splývají. Je to tím, že se producenti a zpěvačka nesnažili pracovat nápaditěji se zvukem a vlastně se neustále zarputile pohybují jen v jakési baladicko-romantické náladě. O chabých rozdílech mezi písněmi rozhoduje obsah textu a tempo, v jakém jsou prezentované.

Britská zpěvačka Joss Stone (vlastním jménem Jocelyn Eve Stokerová) debutovala před devíti lety albem The Soul Sessions. Byly na něm coververze, skladby, na kterých se učila. Letos prezentuje šesté album v diskografii jako The Soul Sessions, Vol. 2, tedy pokračování debutu.

Nabízí se otázka, proč nahrála další album coververzí, když je plodná autorka a jistě by jí víc slušely nové vlastní skladby? Tím spíš, když zatím na předešlých autorských deskách nedosáhla na vrchol svých možností.

Odpověď je jednodušší, než by se mohlo zdát. Joss Stone se bavila. Není tajemstvím, že si doma ráda přehrává cizí písně, a tak se rozhodla dát jim fazónu podle svých představ, poskládat je na album a vydat.

Sáhla pro kompozice, které původní autoři psali mezi koncem šedesátých a osmdesátých let minulého století. Ponořila se jejich prostřednictvím do vod soulu a blues, ovšem nezůstala tam otrocky ponořená, naopak se snažila promítnout do nich rockový pocit.

K letošním oslavám půlkulatého životního jubilea Heleny Vondráčkové vychází speciální 3CD. Téměř pět dekád zpěvaččina oficiálního nahrávání bylo rozděleno na dvě třetiny se slavným repertoárem v češtině (od úvodní Červené řeky z roku 1964), poslední disk pak nabízí písničky zpívané v angličtině, němčině, francouzštině, polštině, ruštině nebo italštině, tedy jazycích, ve kterých je interpretka schopna s publikem komunikovat.

Licenční spolupráce spojila supraphonský  katalog s výpůjčkami z Českého rozhlasu, České televize, Universal Music, Popronu, East /West Music či agentury MM. Zásadní hity ze šedesátých až osmdesátých let (Pátá, Přejdi Jordán, Proč mě nikdo nemá rád, Vzdálený hlas, Dvě malá křídla tu nejsou, A ty se ptáš, co já, Lásko má, já stůňu a řada dalších) jsou tak doplněny třeba koncertními jazzůvkami Místy, Take The A Train nebo Love For Sale, převážně tanečními nahrávkami z období kolem roku 2000 nebo úplnými novinkami. Bonusové snímky totiž přinášejí Ramazzottiho Fuoco nel Fuoco, Helenou nazpívané s Italy Davidem Mattiolim a Andreou Andreim, a také Čas dál nech spát, českou verzi hitu z pera Boba Seegera, duet s Davidem Deylem, jejím koncertním hostem.

feat. je profilové kompilační album Doroty Barové, jedné z nejvýraznějších postav nezávislé české hudební scény. Barová je majitelkou sametového altu, vynikající hráčkou na violoncello, skladatelkou, textařkou a navíc ráda podstupuje hudební výlety do všech žánrů. Kompilace feat. obsahuje skladby nejen jejích „domovských“ kapel (Tara Fuki, Kuzmich Orchestra, Vertigo atd.), ale i skladby z nahrávek, kde hostuje (Lenka Dusilová, Květy, Jaromír Honzák, River, Frufru, Jan Burian atd.) nebo z projektů, kde se představuje jako autorka. A to, že Barová nejen krásně zpívá a hraje, ale je i vynikající autorkou a textařkou, dokazuje album feat. opravdu přesvědčivě. Abecedně - alternative, funk, heavy, jazz, pop, rock, world music.

Všechny tyto rozdílné styly můžete na kompilaci slyšet. O svém cestování mezi hudebními žánry Dorota Barová říká: „Hudba hranice nemá, ty si vytvářejí lidé. Chci ji právě takhle vnímat, svobodně. Pro mě je důležité sdělení a obsah a lidé, se kterými tu hudbu prožiju.“

Široké hudební rozpětí skladeb na kompilaci má přesto nepřeslechnutelná pojítka. A tak díky nezaměnitelnému zpěvu a často i autorskému či aranžérskému rukopisu Doroty Barové je album feat. jednotným hudebním celkem.

Ry Cooder vydává nové album Election Special, doslova jako „předvolební speciál“ nadcházejících prezidentských voleb v USA. Na dílku, které produkoval, hraje na mandolínu, kytaru a baskytaru. Napsal všechny písně, jednu potom společně s Joachimem Cooderem, který hraje na bicí. O tématu Election Special jednoznačně vypovídají i názvy jednotlivých písní, například Mutt Romney Blues, The Wall Street Part Of Town, Guntanamo nebo Going To Tampa. O tom, že nové album legendárního Ry Coodera je mimořádně podařené, svědčí i čtyři hvězdy, které Election Special udělil vlivný hudební časopis Mojo.

Dvanáct let čekali fanoušci brněnské skupiny Folk Team na nové studiové album, které nyní vychází pod názvem Nebudu. Podobně jako předchozí CD Velký prachy (2000) obsahuje i novinka jízlivé i lyrické texty Ivana Huvara. O hudbu se Huvar téměř rovným dílem dělí s Romanem Venclovským.

Album Nebudu vznikalo v květnu 2012 v brněnském studiu Indies. Skupina je natáčela ve složení: Ivan Huvar (kytara, mandolína, zpěv), Roman Venclovský (kytara, zpěv), Pavel Kopřiva (housle), Roman Jež (klávesy), Dalibor Dunovský (baskytara), Pavel Bříza (bicí) a Vratislav Lukáš (violoncello). V aktuální sestavě tedy najdeme jak hudebníky, kteří ve skupině působí od jejích počátků v 70. letech (Kopřiva, Venclovský), tak relativní nováčky (Bříza). Fanoušky starších písní skupiny potěší návrat Vratislava Lukáše, který byl členem Folk Teamu v letech 1979—89.

Spojení jeho violoncella s Kopřivovými houslemi a s hrou obou kytaristů bylo v té době pro zvuk kapely určující. A i když od té doby Folk Team přitvrdil a v některých pasážích se díky většímu zapojení kláves přiblížil k popu, výrazné melodie a originální Huvarovy texty zůstávají jejím hlavním poznávacím znamením.

Po vydání celosvětově úspěšného alba The Defamation of Strickland Banks se vrací držitel Brit Award Plan B (vlastním jménem Ben Drew) s novým albem ill Manors. Album produkoval sám a poznamenává: „ill Manors by se dalo popsat jako bass-line, soul, hip-hop. Má lyrickou hloubku mých prvních nahrávek, ale hudebně je o roky dopředu. Je na něm vše, co jsem se naučil v posledních pěti letech – psaní, produkovat a hrát si s živou kapelou. Mám pocit, že jsem lepší, než jsem kdy byl.“ Album předznamenává stejnojmenný film, který Plan B napsal a režíroval.

I u nás oblíbená rocková kapela ze Švédska vydala druhé album Save The Nation. Kapela obdržela za debut We Are The Royal pozitivní reakce. Například britský časopis Kerrang! napsal: „Úžasná věc! ...zvuk, který v sobě spojuje energii The Hives s melodičností Rancid.“ A časopis Classic Rock tvrdí, že je „velmi snadné zamilovat se do Royal Republic“. Nové album předznamenává svižná hitovka Everybody Wants To Be Astronaut. V rámci propagace vydání nového alba si připravili Royal Republic masivní turné po celé Evropě a jednou ze zastávek bude i 10. října Praha.