Článek
Prvních pětačtyřicet minut mělo neuvěřitelný tah. Nine Inch Nail sázeli po vzoru Ramones jednu pecku za druhou bez pauz. Nechyběly skladby March Of The Pigs, Terrible Lie nebo Somewhat Damaged. A přestože stály na ohromující energii a nasazení, daly se od sebe dobře odlišit, protože kapela nezapomíná na výrazné melodie, které Trent Reznor bez problémů vyzpívá.
Nine Inch Nails nejsou jen úderkou nabízející nabroušené zvuky kytar a neúprosný rytmus bicích, riffy se od sebe liší, což umocňuje také měnící se zvuk. Reznor sice vzešel z industriálního electrotrashe postaveného na automatickém bubeníkovi a elektronických zvucích, záhy si však uvědomil, že tu správnou hutnost rytmickým skladbám dodají jedině patřičně zkreslené kytary a úderné bicí. A protože nezapomněl na syté zvuky analogových syntezátorů a výrazné melodie, skladby oplývají silou a nesplývají. Přispěly k tomu nejen výrazné melodie zpěvu, ale také dramaturgie, kdy hutné skladby byly vyváženy jemnějšími písněmi s pianem nebo poloakustickými pasážemi. I hit March Of The Pigs ukazuje, jak použít v brutálním nářezu výrazného kontrastu, kdy syrový zvuk vystřídá křehký až líbivý refrén podmalovaný jen pianem.
Vyznění koncertu bylo rockové, což bylo dáno především čtyřčlenným obsazením a jednoduššími aranžemi. Dominatní roli měly bicí a kytary (na druhou často hrál sám Reznor). Nine Inch Nails sice i tentokrát hodně používali výrazné zkreslení, ale klasičtějšího typu než při vystoupení v Edenu, takže měli blíž k rockovému zvukovému idiomu.
Po hodině však došlo na několik jemnějších skladeb a instrumetálek, které ukázaly že Nine Inch Nails mají více a hodně odlišných tváři. Záhy následoval návrat k písním, který vyvrcholil prvním hitem Head Like A Hole.
Reznor dobře pochopil, co vyžaduje rockový koncert a zejména to platí pro vystoupení v hale – údernost, přímočarost, vypíchnuté riffy i trochu práce se zvukem. Zvládl to na jedničku, jedno mu však vytknout potřeba je – tohle tu už bylo. Koncert nenabídl mnoho nového.