Článek
Nakladatelství Academia připravilo v nové komentované edici zatím jen první díl, ale i to je objemný svazek. Z latiny ho do skvělé češtiny přeložil Jiří A. Čepelák. Balbín v něm rozebírá polohu českých zemí, hory, nerostné bohatství, vodní toky, lesy, zvířata, rostliny a dokonce i povahu Čechů. Jestliže učebnice líčí Balbína jako vlastence, Miscellanea to více než potvrzují.
Balbín nám fandí a hodně. Jakmile některý z jeho kolegů a předchůdců Čechy kritizoval, Balbín se do něj pouští jako hlídací pes - že jsou Čechy hornaté? Proto jsou přece krásné! Jinde rozvíjí teorii, že Čechy leží poměrně vysoko, a tak máme zdravé ovzduší a úrodnou půdu. Hodně překvapující je tvrzení, že Češi jsou veselé povahy a vůbec ne mrzutí. Cituje Barclaye (Icon Animorum): „...duch českého lidu se velmi liší od pomalých a mrzutých povah některých národů...“. Skoro se nabízí otázka, zda byl autor skutečně u nás, nebo jde o omyl.
Omylů se v díle najde dost. Balbín si plete některé rostliny, nerosty, zvířata a další věci, ale to je nutno chápat v kontextu doby. Možnosti vědeckého zkoumání a cestování byly v 17. století nesrovnatelně horší, takže Balbín často cituje a občas zkrátka vaří z vody.
Poznámky opravují omyly 17. století
Odborné poznámky Stanislava Komárka a Václava Cílka dovysvětlují některé divočejší pasáže. Mají velký přínos např. u omylů v kapitolách o rudách a dolech, na druhou stranu je dost neobvyklé, že je vkládají přímo do textu. Zabírá to příliš místa - hlavně v případech, kdy je to téměř k ničemu. Kdo potřebuje česky i latinsky upřesnit a vysvětlit, co je to hruška nebo zajíc?
Miscellanea jsou půvabnou směskou prvních pokusů o vědecký výklad s různými pověrami a historkami z kategorie „bizár“. Jezuita byl např. silně fascinován stříbrem a drahokamy, takže se obšírně věnuje dolům - mnohokrát jmenuje Jáchymov, Výsluní, Chomutov, Přísečnici a všechny poklady, které Krušné hory a Krkonoše skrývají.
V Loketském kraji se prý objevují důlní skřítkové, stařečči z dlouhými vousy, kteří vám nic neudělají, ale „vrhají zlé pohledy“. Hodně jich prý viděli také v Kutné Hoře, kde pořád škrabou a kopou v dolech, někdy se však objevují i uvnitř zdí.
Velmi ho zaujalo také Spectrum neboli Rýbrcoul (Krakonoš). Někteří autoři se domnívají, že jde o démona, který se zmocnil lidského těla, ale Balbín je toho názoru, že je Rýbrcoul hodný. Zjevuje se jako lovec, vetchý stařec, kůň, ropucha či krkavec. Podle Balbína je to milý chlapík, který pohovoří s lidmi a mstí se jen, když ho vyprovokujete. Pak ovšem začne řádit.
„Navzájem se křižují blesky, prší, spouští se lijáky, uhodí nesnesitelný mráz a třeba i uprostřed léta nastane zima a z nebes se vysype sníh,“ popisoval jezuita Krakonošův hněv.