Hlavní obsah

RECENZE: Nepodbíziví Arctic Monkeys přinesli zřejmé melodie i vyhrávky

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Před pár dny Arctic Monkeys uzavírali festival Sziget v maďarské Budapešti, za set sklidili pochvalné recenze i zmínky. O pár dnů později, ve čtvrtek, přijeli zahrát do Prahy. Vystoupili pod širým nebem na Výstavišti v Holešovicích a v necelých dvou koncertních hodinách potvrdili, že mají skvělou formu. A také dobrý vkus na předkapelu.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Alex Turner, frontman skupiny Arctic Monkeys

Článek

Arctic Monkeys přilákali na osmnáct tisíc diváků. Bylo prakticky plno a atmosféra večera dávala tušit hudební událost. Třeba i proto, že velká část návštěvníků byla ze zahraničí, zejména z britských ostrovů, což dokazovalo, že tam, tedy doma, jsou Arctic Monkeys velká kapela. U nás to zasvěcení fanoušci vědí, a právě ti tvořili podstatnou část tuzemského publika.

Zajímavé to ale začalo být už v devatenáct hodin, kdy vešla na pódium irská čtveřice Inhaler a počala servírovat písně, v nichž se tvrdohlavě nevyhýbala tomu dobrému z rockové historie.

Respektuje totiž přehlednou stavbu, vzletné melodie a schopnost oslovovat nejen vrstevníky, ale i ty, kteří s rockovou hudbou rostli už před desetiletími.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Zpěvák a kytarista Elijah Hewson z předskakující kapely Inhaler

Písničky navíc prezentuje takříkajíc bez námahy, s nadhledem, jako by po svém loňském albovém debutu It Won’t Always Be Like This nabírala zkušenosti výhradně po plných hrstech.

Nelze nezmínit, že v čele skupiny stojí zpěvák a kytarista Elijah Hewson, syn zpěváka kapely U2 Bona Voxe. A ani to, že na pódiu viditelného talentu podědil dost.

Arctic Monkeys si s dobrým přijetím předkapely hlavu nedělali. Při první písničce The View From Afternoon si ještě zpěvák a kytarista Alex Turner musel na spolehlivou intonaci počkat, ale potom i on vložil do svého výrazu, jak pěveckého, tak instrumentálního, nadhled a klid. S nimi pak táhl vpřed jednadvacet skladeb, které v Praze od britské čtveřice doprovázené koncertními muzikanty zazněly. A nepotřeboval k tomu s diváky ani moc komunikovat.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Alex Turner podával své party s lehkostí.

Arctic Monkeys mají poměrně charakteristickou hudební řeč, kterou ze svých alb nenásilně přetáhli do celistvého koncertního hávu.

Jejich písně jsou okázale rytmické, dynamické, obsahují řadu aranžérských zvratů, znějí jako by nakráčely ze šedesátých let, a logicky tedy ctí zřejmou melodii, případně výraznou vyhrávku, v obou případech nepodbízivé.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Arctic Monkeys si s diváky rozuměli.

Možná na pódiu nárazově působili trochu unaveně, občas jako by se jim do další skladby moc nechtělo. Jakmile ji ale rozehráli, bylo evidentní, že jsou zkušená koncertní a výborná autorská parta.

Koneckonců, v letošním roce oslavují dvacet let existence, což samo o sobě zkušenosti dopřeje.

Arctic Monkeys, Inhaler
Výstaviště Holešovice, Praha, 18. srpna

Hodnocení: 90 %

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám