Hlavní obsah
Zleva – Tereza Stejskalová, Anežka Bartlová, Markéta Jonášová, Hana Janečková, Anna Remešová, Tereza Jindrová, Vjera Borozan, Barbora Kleinhamplová a Karina Kottová. Na snímku chybí Zuzana Štefková. Foto: Vojtěch Fröhlich

Národní galerii chybí vize, kvóty a inkluze

Do konkurzu na místo ředitele Národní galerie Praha se přihlásila také desetičlenná skupina žen. Patří do ní i Markéta Jonášová a Karina Kottová, které v rozhovoru vysvětlují, jak by podle nich měla pracovat Národní galerie a jak si představují kolektivní vedení.

Zleva – Tereza Stejskalová, Anežka Bartlová, Markéta Jonášová, Hana Janečková, Anna Remešová, Tereza Jindrová, Vjera Borozan, Barbora Kleinhamplová a Karina Kottová. Na snímku chybí Zuzana Štefková. Foto: Vojtěch Fröhlich
Národní galerii chybí vize, kvóty a inkluze

Jonášová je kurátorkou Národního filmového archivu a zajímá se o současné umění pohyblivého obrazu. Kottová působí jako kurátorka a teoretička umění a od roku 2015 je ředitelkou Společnosti Jindřicha Chalupeckého.

Konkurz vypsalo ministerstvo kultury, když z funkce musel odejít Jiří Fajt. Bývalý ministr kultury Antonín Staněk jej odvolal a podal na něj trestní oznámení kvůli špatnému hospodaření.

Vedením galerie byla dočasně pověřena Anne-Marie Nedoma. Policie trestní oznámení odložila, nový ministr kultury Lubomír Zaorálek se Fajtovi omluvil a ten se nyní o ztracenou pozici uchází v konkurzu znovu. Ministr bude vybírat ze tří kandidátů, které mu z přihlášených doporučí výběrová komise.

Jak byste svůj ženský kolektiv představily?

Karina Kottová: Jsme skupina kurátorek, kunsthistoriček, teoretiček, kritiček, umělkyň a aktivistek.

V současnosti naše členky zastupují řadu významných českých uměleckých institucí a iniciativ, jako je tranzit.cz pořádající mimo jiné bienále Ve věci umění, Akademie výtvarných umění v Praze, server Artalk.cz, sdružení pro výzkum a kolektivní praxi Display, Společnost Jindřicha Chalupeckého, centrum pro současné umění MeetFactory, Institut úzkosti, Galerie Artwall ad.

V roce 2017 jsme vytvořily platformu Feministické (umělecké) instituce, která se řídí společným kodexem. V institucích, kde pracujeme, usilujeme kromě vysoké umělecké kvality o etické a férové zacházení včetně férového finančního ohodnocení, což ve světě umění nebývá samozřejmostí.

Snažíme se o inkluzivní přístup, co se týče participace rozličných skupin veřejnosti i začlenění dosud opomíjených hlasů nebo pozic do programu. Důležité je, jak název napovídá, také vyvážení poměru žen a mužů, jak ve výstavách a dalších programech, tak uvnitř organizací.

Proč chcete pracovat v kolektivu?

Markéta Jonášová: Mnoho lidí předpokládá, že velké instituce formátu Národní galerie potřebují silné, až autoritářské vedení, které je dokáže takzvaně zkrotit.

Rády bychom upustily od představy zkrocení a vytvořily naopak prostředí pro udržitelný provoz, kde je důraz kladen na transparenci rozhodování, autonomii jednotlivých oddělení, ale současně i větší provázanost všech sekcí a lepší vzájemnou komunikaci.

Máme za to, že uplynulé dekády fungování Národní galerie ukázaly, že autoritářský model galerii neprospívá.

Jaké to má podle vás výhody?

KK: S různými formami kolektivní spolupráce a vedení má většina z nás zkušenosti. Díky kolektivnímu vedení je možné sdílet znalosti i přístupy, k důležitým rozhodnutím dospět intenzivní diskusí. Víc hlav nejen víc ví, ale může také přijít na řešení, které by samostatně nikoho nenapadlo.

Kolektivní vedení zpravidla také podněcuje větší personální provázanost napříč institucí.

Jak by takové rozhodování prakticky fungovalo?

MJ: Rozhodování v kolektivu samozřejmě neprobíhá vždy konsenzuálně, a proto je důležité si dopředu stanovit, kdo má jakou rozhodovací pravomoc a jakým způsobem se činí kolektivní rozhodnutí. Klíčové je mít společně definované cíle a kritéria.

KK: Považujeme za zajímavý model rotujících pozic a kompetencí. Například dvě členky kolektivu mají aktuálně roli statutárních zástupkyň organizace, další dvojice pracují ve větší součinnosti s jednotlivými odděleními, například výstav, edukace nebo komunikace, někdo má primární odpovědnost za finance. Po určité době se tyto role obmění.

Jakou roli by podle vás měla Národní galerie plnit?

MJ: Hlavní úlohou Národní galerie podle nás není propagace národního umění a politiky, jako tomu často bylo v uplynulých desetiletích. Pojmem „národní“ rozumíme historicky podmíněnou kategorii, vůči které je nutné zaujmout kritický postoj.

Národní galerie by měla být demokratickým a inkluzivním místem, které reprezentuje kulturu všech místních obyvatel bez rozdílu pohlaví, věku, etnika či vyznání. Důraz na pluralitu, transparenci a participaci ostatně obsahuje také nová definice muzea, kterou loni zveřejnila Mezinárodní rada muzeí ICOM.

Co nového byste chtěly v NG zavést?

MJ: Vedle pozice ekologické ombudsmanky, jejíž zodpovědností by byl ekologicky udržitelný chod galerie, je pro nás důležité vytvořit profesionální podmínky pro výzkum, akvizici, prezentaci a konzervaci performativního, audiovizuálního a digitálního umění.

Tyto umělecké formy se v současnosti dynamicky rozvíjejí, ale české instituce za tímto vývojem zaostávají a neposkytují umělcům a umělkyním dostatečné zázemí.

Celkové posílení oddělení výzkumu je rozhodně jednou z našich priorit, neboť Národní galerie by neměla pouze přebírat zahraniční výstavy či připravovat monografické výstavy etablovaných umělců a umělkyň, ačkoliv i to je důležité.

KK: Muzeum, které představuje jakýsi kánon dějin umění bez ohledu na to, co se děje kolem, už je zastaralým konceptem. Mezinárodní obrat k muzeu umění jako kritické a aktivistické instituci u nás však ještě nebyl naplno realizován. Věříme, že NGP by se takovou institucí stát mohla.

Jakkoli NGP disponuje kvalitními sbírkami obrovské symbolické hodnoty, je potřeba se ptát, odkud ta díla pocházejí, jak se tam dostala, jestli byla někdy vystavena, nebo odpočívají už dekády v depozitáři, co nebo kdo ve sbírkách chybí.

Instituce by měla přistupovat k problematickým obsahům zpříma, ve výstavách se těmito tématy aktivně zabývat, sdílet je s veřejností.

S jakými největšími problémy se podle vás Národní galerie potýká?

KK: Často se mluví o dlouhodobém podfinancování, personálních problémech, nedostatečné návštěvnosti nebo neuspokojivém stavu některých z mnoha budov.

Máme ale dojem, že Národní galerii především chybí kompaktní vize. Návštěvnost se zejména v minulých letech zvedla, byly zde představeny některé povedené projekty, ale také řada drahých převzatých výstav zahraničních autorů, které byly sice divácky populární, ale v celkovém programu také kvůli nim chyběla konzistence i finance na jiné projekty, výzkum apod.

Jak byste je chtěly řešit?

KK: Samozřejmě neexistuje snadné řešení. Pokud se ale mám vrátit k hodnotám, které jsme nastínily výše, věřím, že se skrze ně dá k problémům postavit čelem a zároveň citlivě.

Odmítnout neetické formy spolupráce nebo financování, přistupovat k zaměstnancům na všech úrovních s pozorností a péčí a připravit dlouhodobou institucionální koncepci, která vytvoří jasnější místo pro jednotlivé programové složky.

Může se vám hodit na Firmy.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků