Naomi Wattsová je Lady Diana

Roli Diany dostala herečka britského původu Naomi Wattsová, doktora Hasnata Khana hraje Naveen Andrews, kterého známe především z filmu Anglický pacient a z televizního seriálu Ztraceni. I některé další role dostali britští herci Douglas Hodge, Geraldine Jamesová, Charles Edwards a Juliet Stevensonová.

Vyprávět milostný příběh Diany a britského kardiochirurga pákistánského původu Dr. Hasnata Khana chtěl především producent Robert Bernstein. „Zdál se nám pro pochopení posledních dvou let jejího života klíčovým,“ říká Bernstein a dodává, že si ale nebyl jist, zda mohou začít dřív, než skončí vyšetřování Dianiny smrti.

Kahn svůj vztah s Dianou při vyšetřování oficiálně potvrdil. „Sdělil o něm hodně podrobností. To nás utvrdilo v názoru, že tato etapa jejího života skutečně existovala. Usoudili jsme, že ji můžeme rozvinout a natočit film založený na faktech.“

Pro někoho budou možná až překvapivé triky a převleky, které musela jedna z nejsledovanějších a zároveň nejpopulárnějších osobností své doby používat ke schůzkám s partnerem mimo dosah štvavých fotografů a ochranky. Bernstein nicméně říká:

„Diana se v těch dvou letech stala sama sebou a my jsme měli to štěstí, že se tato proměna pojila s milostným vztahem. Diana udělala mnoho dobrého, jako první například dostala do povědomí lidí osudy obětí nášlapných min. Její citový život zásadním způsobem přispěl k tomu, že získala sebedůvěru a ke konci svého života se stala tím, kým se stala. Hasnat v tom sehrál klíčovou roli.“

K napsání scénáře producenti vyzvali Stephena Jeffreyse, který se s Dianou osobně setkal v londýnském divadle Royal Court, když mu předávala ocenění za dramatickou tvorbu.

„Z rozhovoru s ní jsem si uvědomil, že obraz hloupé nány, který o ní vytvořila média, je naprosto chybný. Byla pohotová, důvtipná a inteligentní. Pětiminutový rozhovor mi sloužil jako inspirace při psaní. Vracel jsem se k jejímu hlasu vždy, když jsem přemýšlel, co by mohla říkat.“

Film líčí Dianin život s maximální věrností. Hlavním zdrojem byla kniha Diana: Her Last Love autorky Kate Snellové, která se stala i poradkyní při natáčení. „Kate nás představila osobám, které byly Dianě blízké. Rozhovory s nimi nám velmi pomohly,“ vzpomíná Bernstein.

Jeffreys četl i knihu Diana a setkání s její léčitelkou Oonagh Shalney-Toffolovou mu pomohlo pochopit spirituální aspekty Dianiny osobnosti. „A konečně i oběd ve Sněmovně lordů s Davidem Puttnamem měl velký význam. Dianu dobře znal a řekl mi, že jsem její postavu zachytil věrně.“

Stejně důležitá jako fakta byla i proměna Naomi Wattsové. Herečka, která má dvě oscarové nominace (za 21 gramů a Nic nás nerozdělí), šest týdnů cvičila jenom její hlas. „Věděla jsem, že to musím zvládnout,“ říká a vysvětluje: „Dianin hlas byl něco, co si všichni velmi dobře pamatujeme. Byla to aristokratka, ale ne taková ta staromódní upjatá s kamennou tváří. Její hlas patřil do moderní doby, byl hřejivý a měkký, zněl přitažlivěji. Musela jsem se naučit spoustu věcí. Dokonce i má matka mi říkala: ‚Pane Bože, nevím, jestli se ten hlas naučíš, Naomi!‘ “

Wattsová dále studovala záběry a stěžejní televizní rozhovory, aby zachytila pohyby obličeje, gesta a řeč těla. Ale zásadní prý byly oči. „Na jejích očích bylo něco zvláštního. Uměly se měnit z velmi plachých a zranitelných na oči plné síly s takřka konfrontačním pohledem,“ líčí Wattsová a dodává, že také Dianiny účesy patřily mezi nejsledovanější na světě a definovaly různá období jejího života. Proto její přeměna začala u paruky.

„Máme čtyři paruky, protože mezi lety 1995 a 1997 měla různě dlouhé a barevné vlasy. Bylo to docela náročné, protože během natáčení jsem paruky musela občas měnit i čtyřikrát za den,“ vzpomíná herečka, která by tentokrát určitě po Oscarovi ráda sáhla.

Režiséra Olivera Hirschbiegela (Pád třetí říše) oslovili producenti na základě přesvědčení, že dokáže vytvořit dramatickou postavu z někoho, kdo je známý po celém světě.

A Hirschbiegel přiznává, že čím víc Dianu zkoumal, tím víc si ji zamilovával. „Přivdáte se do královské rodiny a máte na výběr ze dvou cest. Buď hrajete jejich hru, což je velice osamělé a pro ženu těžké, anebo vzdorujete, jejich hru hrajete jen naoko a současně se proti ní bouříte.“

Přesně to Diana dělala a Hirschbiegel ji za to obdivuje. „Byla to rebelka. Na jednu stranu byla nejistá a ustrašená, ale na druhou stranu to byla bojovnice. Hasnatova babička ji přirovnává ke lvici a přesně taková ona byla.“