Článek
Letošní motto festivalu odráželo obecný pocit krize uměleckého filmu, který se ocitl na okraji komerční produkce.
Letošní motto festivalu odráželo obecný pocit krize uměleckého filmu, který se ocitl na okraji komerční produkce.
Hlavní cenu získal izraelsko-německý film Ajami, který natočili Scandar Copti a Yaron Šani. V něm sledujeme křehkou i výbušnou situaci soužití židů, křesťanů a muslimů v jednom malém sousedství v Jaffě, které se stává s několika postavami symbolickým obrazem Blízkého východu.
Už několik let bývají v Soluni nejcennější úplné retrospektivy, doplněné knižní publikací. Letos se tu představila tvorba německého teutonského filmaře lidských obsesí a běsů Wernera Herzoga, stejně jako svědka balkánského sudu s prachem Gorana Paskaljeviče, který studoval v 60. letech na pražské FAMU. Ten zde uvedl i svůj nejnovější emigrantský film Honeymoons (Líbánky), v němž líčí osudy dvou milostných párů – jednoho albánského, jednoho srbského, které opouštějí svoje vlasti, aby hledaly lepší život v očekávaném ráji na Západě, který už dávno není rájem. I kvůli tomu, že natáčel v Albánii, byl Paskaljevič (sám žijící v Irsku) označen srbským tiskem za zrádce.
„Ocitáme se v době krize národních států, kdy se z nacionalismu stalo jedno z nejhorších zel lidstva. Lidé žijí uzavřeni, nešťastni uvnitř svého malého státu, svého malého světa, aniž by se mohli konfrontovat s cizinou. A jak je tomu v případě Balkánu, stále platí za staré chyby svých předků,“ uvedl v Soluni Paskaljevič.