Hlavní obsah
Svatovítskou katedrálu rozezněla koncertní verze oratoria Svatá Ludmila v podání České filharmonie pod vedením Petra Altrichtera a Pražského filharmonického sboru. Foto: ČTK

Na festivalu Dvořákova Praha připomněli svatou Ludmilu

Ve čtvrtek, na svátek nejstarší národní světice svaté Ludmily, která zemřela mučednickou smrtí 15. září před 1100 lety na hradě Tetín, uvedl Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha oratorium pro sóla, sbor a orchestr Svatá Ludmila na text skladatelova přítele Jaroslava Vrchlického.

Svatovítskou katedrálu rozezněla koncertní verze oratoria Svatá Ludmila v podání České filharmonie pod vedením Petra Altrichtera a Pražského filharmonického sboru. Foto: ČTK
Na festivalu Dvořákova Praha připomněli svatou Ludmilu

Monumentální dílo, komponované převážně na Dvořákově letním sídle ve Vysoké u Příbrami, poprvé zaznělo pod skladatelovou taktovkou 15. října 1886 na hudebním festivalu v anglickém Leedsu. V Praze pak o čtyři měsíce později.

Za přítomnosti televizních kamer ČT účinkovali v katedrále v přímém přenosu pod taktovkou Petra Altrichtera sopranistka Eva Hornyáková (Ludmila), mezzosopranistka Jana Hrochová (její družka Svatava), tenorista Richard Samek (kníže Bořivoj I. Přemyslovec), basista Gustáv Beláček (poustevník svatý Ivan), Pražský filharmonický sbor a Česká filharmonie.

Námět oratoria, uvedeného ve zkrácené osmdesátiminutové podobě, vychází z období raných českých dějin, kdy pohanství bylo střídáno křesťanstvím. Libreto se skládá ze tří částí, Na nádvoří hradu mělnického, V lesích berounských a V chrámu velehradském.

Nejdříve přichází na Ludmilinu mělnickou tvrz poustevník Ivan, který přesvědčuje pohanský lid o jediném Bohu. Ve druhé části vyhledá Ivana kněžna Ludmila, která se chce nechat pokřtít. Dojde k setkání s Bořivojem, který se do Ludmily okamžitě zamiluje a je ochoten přistoupit na křesťanství, pokud ji tím získá za ženu. Na závěr se koná obřad na Velehradě, kde Ludmila s Bořivojem přijímají křest od biskupa Metoděje.

V oratoriu se střídají pasáže dramatické s lyrickými, velkolepé s intimními. Kromě sólových hlasů, z nichž nejvíce zaujal dramaticky pojatým partem basista Gustáv Beláček, se uplatnil sbor, skvěle připravený Lukášem Vasilkem. Patrné to bylo v závěrečném zhudebnění historického chorálu Hospodine pomiluj ny, v němž přes „koupelnovou“ chrámovou akustiku, která měla nepříznivý vliv na srozumitelnost, okouzlila posluchače terasovitá dynamika, střídající kontrast tajemného pianissima a jásavého forte.

V pěveckém kvartetu zaujala sladkým sopránem Eva Hornyáková, zejména v árii Ó dovol, abych zlíbat směla tvých nohou prach, Jana Hrochová zvukově vyrovnaným hlasem civilně pojala vyprávěcí části a Richard Samek vsadil na vladařskou kartu své postavy. Svému dobrému jménu tradičně dostála Česká filharmonie.

Festivaloví návštěvníci měli možnost sledovat na obřích obrazovkách umístěných na pilířích nově dostavěné části katedrály přímý televizní přenos s detailním pohledem do tváří sólistů, orchestrálních hráčů i sboristů.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků