Hlavní obsah
Milan Kundera je hlavní postavou Blahynkovy knihy. Foto: Gallimard, ČTK

Milan Blahynka o Milanu Kunderovi

Letošní připomenutí osmdesátin Milana Kundery vybídlo literárního vědce a historika Milana Blahynku k vydání souboru statí s názvem Sedm kapitol o díle Milana Kundery (Nakladatelství Kmen, 218 stran).

Milan Kundera je hlavní postavou Blahynkovy knihy. Foto: Gallimard, ČTK
Milan Blahynka o Milanu Kunderovi

S erudicí znalce nejen české literatury i se zkušeností pouze o čtyři roky mladšího vrstevníka připomíná, že koncem padesátých let minulého století skoncoval Kundera s psaním veršů, vydal objevnou knihu o Vladislavu Vančurovi, debutoval jako dramatik a začal publikovat prozaické Směšné lásky.

Stojí za to se začíst do Blahynkovy stati věnované v roce 1956 sbírce Člověk zahrada širá a Poslední máj. V té druhé se neušklíbá nad autorovým přemýšlením o Fučíkově rozhodovaní při setkáních s komisařem Böhmem. A připomíná i přepracování Posledního máje v roce 1961, kdy se autor snažil zbavit sbírku jisté didaktičnosti.

Blahynku potěšilo, když se ve druhém, už francouzském vydání Umění románu (1986) dočetl, co pro autora znamenal jeho rozbor Žertu z roku 1967. Šlo vlastně o studii věnovanou struktuře díla, symbióze čtyř vypravěčů, kdy každý „má svou pravdu“, což je vlastně také autorův žert.

Omyly hrdinů Žertu

Připomíná, že Žert má sedm kapitol. Tři z nich vypráví hlavní postava knihy, matematik Ludvík Jahn. Další tři postupně redaktorka Helena Zemánková, nic netušící „oběť“ Jahnovy pomsty, někdejší Ludvíkův přítel Jaroslav a přítel i odpůrce Kostka, v sedmé potom promlouvají společně Helena, Jaroslav a Ludvík.

Každý vypravěč nese vlastně svůj „omyl“, napsal Blahynka. Helena při marném hledání radosti a rozkoše, Kostka v náboženském pojetí světa, Jaroslav v mýtu lidového umění a rodiny, a koneckonců Ludvík, jehož původní pojetí socialismu bylo také cosi na způsob náboženské víry.

Vrcholný žert vidí Blahynka pak v tom, že Ludvík, oběť dobové podezíravosti, po letech sám skepticky a podezíravě soudí vše, s čím se setká. Domnívá se, že po zažité nedůvěře už zřejmě nelze nikdy nastolit prostou původní důvěru.

Jako poslední kapitolu knihy uvádí Blahynka svou interpretaci zatím posledního Kunderova románu La Fête de lʼinsignifiance, Oslava/Svátek bezvýznamnosti (2014). Studoval na dvacítku českých i evropských recenzí a pozastavil se mimo jiné nad výklady české kritiky, která neviděla v románu žádnou stopu země uprostřed Evropy.

V knize je sedm inspirativních částí uvažujících o díle brněnského rodáka, žijícího v Paříži. Blahynka vnímá romanopiscovo dílo v jeho jednotě, byť pečlivě sleduje i strukturu jednotlivých knih. I v ní se totiž projevuje Kunderova originalita.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků