Článek
Co pro vás status kapely čtvrtstoletí znamená?
Pokusím se to říct vážně, protože mám ve zvyku tyhle věci zlehčovat. V pátek jsem viděl chystaný dokument o naší kapele a byl jsem z něho dojatý. Došlo mi, jaký kus práce za sebou máme. Vždycky jsme si z toho dělali trochu legraci, ale vím, že jsme makali naplno a někdy i víc než všichni ostatní. Možná jsme tu cenu dostali i díky tomu.
Také jsem si uvědomil, že všechny rozbroje a hádky v naší kapele byly vždycky kvůli tomu, že to každý z nás chtěl dělat nejlépe, jak uměl. Nehádali jsme se kvůli hloupostem. Cena pro kapelu čtvrtstoletí je pro nás zcela jistě pobídka k tomu, abychom se snažili ještě něco udělat.
Letos oslavíme třicet let čtyřmi velkými koncerty a myslíme si, že bez nových písní už by to pak nebylo možné.
Máte na ně v kapele dostatek energie a chuti?
Potkáváme se teď velice často a musím říct, že nálada je lepší než kdy dřív. Tím pádem tu další možnosti jsou.
Původně jste prý na Cenách Anděl měli hrát. Proč jste nevystoupili?
Neměli jsme na nich hrát, to byl informační šum a zbožné přání. Chápu to, ale my jsme nikdy nikomu neslíbili, že na letošních Cenách Anděl zahrajeme. Bylo to především kvůli tomu, že jsme nebyli přesvědčeni, že by to Lucii mohlo nějak pomoci. Technika a technologie v některých minulých ročnících Cen Anděl pro nás byly nevyhovující, a nechtěli jsme tedy nic riskovat.
Důležité také je, že máme strašně málo času. Já připravuju světové turné Vivaldianna a příští týden letím do Litvy na první koncerty. David Koller má své aktivity, Robert Kodym také, společně chystáme turné k třiceti rokům, a jak už jsem řekl, když něco děláme, tak to děláme pořádně.
Příprava vystoupení na Andělech by znamenala nejméně čtrnáct dnů zkoušení. Ne že bychom je nechtěli té akci dát, ale my je prostě neměli.