Článek
Nejenom díky filmu Petra Brooka těší se velké pozornosti Weissovo drama Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené chovanci blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade. V Divadle Jiřího Myrona je nyní uvedli s Brookovým výstižnějším titulem Marat/Sade. V režii Janusze Klimszy.
Obrazy z dějin revoluce
Velkolepá inscenace o okolnostech atentátu aristokratky Charlotty Cordayové na vůdce Francouzské revoluce roku 1793, secvičená jedním z výlučných, s revolucí ale ztotožněných individualistů při jeho internaci v ústavu choromyslných roku 1808.
Velké jeviště Divadla J. Myrona není nejvhodnějším prostorem pro realizaci tématu v podstatě komorního. Ljubimov s Tagankou se například i s diváky vešli na jeviště plzeňského Divadla J. K. Tyla. Vše podstatné je v Ostravě stejně soustředěno kolem vany, v níž se Marat pokouší mírnit svědivou kožní chorobu.
Klimsza je obdařen citem pro kompozici scén. To dokazuje nejen v Marat/Sade, ale také například v Konci masopustu. Kolem lázně se střídají sošná podobenství revolučního malířství. Bláznovství podtrhuje oscilaci mezi patosem a rozvratem.
Otázkou je, jestli právě u nás může dneska Weissova hra fungovat jako v době, kdy byla rok po světové premiéře v Berlíně uvedena v Brně (Evžen Sokolovský, 1965). A ke všemu se inscenátoři vzdali závěrečného obrazu, v němž se hra o revoluci proměňuje v revoluční vzpouru bláznů. To je neodpustitelné oslabení celku!
Prohlásit za blázny!
Jako bychom se ještě báli pomyslet, natož připustit, že pokud vekslácký mafialismus nebude smeten, nebudou v této zemi už brzy divadla ani kultura. Lidé budou uvrženi do bídy, a ty, co myslet nepřestanou, prohlásí korouhvičky za blázny. Příliš deziluze? A co?! Jenom bychom měli vědět, že bez tlaku žádná změna nikdy nebyla. A nebude.
Herecké výkony inscenaci zdobí. Sade - Vladimír Čapka, Marat - František Strnad, znamenitý Vyvolávač - Tomáš Jirman, skvělá Cordayová - Petra Lorencová, Maratův blíženec Roux - David Viktora, Duperret - František Večeřa, Herci - Lada Bělašková, Vladimír Polák... Velkolepá inscenace, ale neburcuje. Ty dřívější ano.
Národní divadlo moravskoslezské Ostrava - Peter Weiss: Marat/Sade. Překlad Ludvík Kundera. Režie Janusz Klimsza, dramaturgie Marek Pivovar, scéna David Bazika, kostýmy Eliška Zapletalová, hudba Zbyhněv Siwek, pohybová spolupráce Kristýna Slezáková. Premiéra 3. listopadu, psáno z reprízy na Ostravaru 2. prosince 2011 v Divadle Jiřího Myrona.