Hlavní obsah
Mark Knopfler Foto: Petr Hloušek, Právo

Mark Knopfler dávno nehraje jako Dire Straits, ale pořád se dá poslouchat

Stále melancholičtější je s přibývajícími léty britský kytarový mág Mark Knopfler. Jeho novinka Get Lucky má své kvality, nicméně fanoušky starých hitů Dire Straits nemusí úplně nadchnout, protože je všechno možné, jen ne hitová.

Mark Knopfler Foto: Petr Hloušek, Právo
Mark Knopfler dávno nehraje jako Dire Straits, ale pořád se dá poslouchat

Get Lucky je lyrické až poněkud beztvaré album, které vyzobává prvky různých stylů. Např. skladba Border Reiver, skotský pop-folk, nebyla jako otvírák celé desky zvolena úplně šťastně, ale pořád se "ještě dá".

Hard Shoulder připomíná quiet storm hudbu ze sedmdesátých let a po ní přichází jako překvapení archaické a velmi rázné rhytm and blues You Cant Beat the House. Pokud máte rádi Chicago 50. let, je to paráda, ale přece jen v tomto oboru jsou větší klasici než Knopfler.

Balada Monteleone je asi nejslabší z desky, uspávající piánko, smyčce jak ze Sinatry, dokonce i na  Knopflera je to málo energické. Příjemná Cleaning My Gun nejvíce připomíná staré dobré Dire Straits a osmá Remebrance Day opět uspává, dokud se neozve dětský sbor opakující refrén.

Mark Knopfler na novince směřuje ke kytarovému "dědkovství", což není třeba chápat jen negativně - spíše jako tendenci, která přináší své kvality a ztrácí jiné. Album není převratné v žádném smyslu, ale pořád jde o hudbu vyzrálou, vkusnou a lehce nahořklou.

Celkové hodnocení: 70%

 

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků