Hlavní obsah

Liternetur@: Jak jsem si vzpomněl na Bohouška Váňu

Novinky, Jakub Šofar, Salon

Stupně vítězů osiřely, dresy jsou v pračkách, medaile ve vitrínách, adrenalin vyplaven a zbytky anabolik voda vzala. Tak zase někdy za čtyři roky u ohně! Pro pořádek připomenu něco málo z mé sportovní historie (naposledy jsem se musel pokoušet o rekordy v hodinách tělesné výchovy na gymnáziu): běh 100 metrů - 16 sekund, hod krikeťákem - 28 metrů.

Foto: Jana Melicharová

Atmosféra na koncertu dechového orchestru Veselka v Pohoří u Dobrušky

Článek

Navzdory těmto otřesným hodnotám jsem nebyl ze stále více sportujícího světa diskvalifikován. Ale ani já jsem na tu podivnou, oblíbenou,  vpodstatě sebedestrukční činnost nezanevřel a o sport se živě zajímám. Hlavně o jeho propojení s politikou a obchodem.

Staří Římané nám zanechali okřídlené citáty Chléb a hry a Rozděl a panuj. Naše generace je přetavily do jednoduchých vzorečků, které jsou regulérní výbavou pro mechanismy vládnutí všech režimů, diktátorských i demokratických. Ze sportu se stává čím dál tím více důležitější součást mocenského guláše, bez něhož dnes davy chutně a hlavně sytě nenakrmíte. Čekáte jistě, že pokud útočím na hry, pak musím posléze nutně oddělit vrcholový sport od všech ostatních variant rekreačního zápolení. Jak jste bláhoví! Bez těch miliónů oddaných amatérů by přece žádné vzorečky nefungovaly.

Ve zdravém těle zdravý...

Vztah mezi politikou a sportem začíná být konečně i objektem badatelského zájmu. V srpnovém čísle měsíčníku Mezinárodní politika, které se tomuto fenoménu věnovalo, se v úvodníku zamýšlel Zdeněk Zbořil nad postupným posunem vztahu ke sportu od Tyršovy teze Ve zdravém těle zdravý duch do roviny společenské a politické a dnes již téměř výlučně do roviny politické a ekonomické.

Píše: Dnes se může zdát schválností postavit vedle sebe sportovní nadšence z přelomu 19. a 20. století s jejich ideály a sportem pěstěnými těly a dnešní funkcionáře různých sportovních organizací zavalitých postav a s tvářemi připomínajícími spíše album zločineckých typů Cesara Lombrosa. To byl italský psychiatr a vězeňský lékař, který v 19. století vytvořil kriminálně-antropologickou koncepci "rozeného zločince", typologii, na jejímž prvním místě je "rozený delikvent", rozeznatelný na první pohled.

Nicméně (nebo snad přesto) je "psaní o sportu" bezesporu úžasnou literární disciplínou. Například díky Otu Pavlovi.

Dvacet let předtím, než přišli na světové fórum Japonci, vyrůstal ve sklepení na Václavském náměstí hráč ve své době dynamičtější než všichni Japonci dohromady. Útočil mnohokrát forehanddrivem, útočil hned ze soupeřova podání, smečoval stále za sebou, pak dal kraťas, potom smeč a konec. To bylo zajímavé, že v tom slabém těle a dosud nevelkém srdci se zrodila jediná varianta: ÚTOK. Ještě to nebylo dokonalé, ještě musel jet do světa prohrávat.

Na stránkách o stolním tenise (Stolní tenis na příjmu) je vystavena povídka Oty Pavla Jak Bohoušek Váňa oplatil hořký slzy Marušky Kettnerový. Ale ona není jen o pingpongu, je určena všem sportsmenům.

Dneska se bohužel čte už jen jako pohádka.

Reklama

Výběr článků

Načítám