Lidé se v Praze rozloučili s režisérem Krejčíkem
S režisérem se přišli rozloučit mimo jiné ředitel Národního filmového archívu Michal Bregant, Juraj Jakubisko, Miroslav Ondříček, Carmen Mayerová, Petr Kostka či Tereza Kostková.
„Já jsem ho měl moc rád, mám ho rád a budu ho mít rád, protože to byla velká barrandovská osobnost z doby, kdy Barrandov rovnalo se česká kinematografie,“ řekl Bregant.
Dále přišli kritik A. J. Liehm, scenárista a spisovatel Vladimír Körner, herečky Eva Holubová, Eliška Balzerová či Marie Málková. U rakve byly například věnce a kytice rodiny, premiéra Jiřího Rusnoka, ministerstva kultury, České televize, barrandovského studia, Filmexportu, Národního filmového archivu, Českého filmového a televizního svazu FITES a fakult Akademie múzických umění.
Carmen Mayerová a Petr Kostka
Foto: Milan Malíček, Právo
Juraj Jakubisko (vpravo) a Miroslav Ondříček
Foto: Milan Malíček, Právo
Známý filmař Miroslav Ondříček na pohřebu Jiřího Krejčíka
Foto: Milan Malíček, Právo
Pohřeb režiséra Jiří Krejčíka v kostele Sv. Vojtěcha na Praze 1. Na pohřeb přišla také Tereza Kostková s rodiči.
Foto: Milan Malíček, Právo
Foto: Michal Kamaryt, ČTK
Poslední rozloučení s Jiřím Krejčíkem
Foto: Michal Kamaryt, ČTK
Jiří Krejčík, který se narodil 26. června 1918 v Praze, začínal jako tvůrce krátkých filmů a reklam. První celovečerní film, který režíroval, se jmenoval Týden v tichém domě a vznikl podle Povídek malostranských Jana Nerudy. Během šesté dekády stvořil několik vynikajících a dodnes promítaných děl, jako jsou Vyšší princip, řešící morální dilemata období heydrichiády, či výborná komedie Svatba jako řemen. V ní dvě trochu komické figurky řešily znásilnění Ivy Janžurové.
Úspěšná byla i komedie podle irského dramatika Seana O’Caseyho Pension pro svobodné pány. Portrét naší slavné operní pěvkyně Emy Destinnové podal ve snímku Božská Ema koncem sedmdesátých let.