Článek
Ačkoliv to může znít perverzně, divák se ocitne v situaci "Všudybyla", který si v kině prožije 11. září, jako by šlo o přímý přenos či reality show. Prasečinek z koupelny se samozřejmě nedočkáme, ale kamera mapuje nervně i ladně leteckou tragédii, která se před našima očima odvíjí v reálném čase.
Co se odehrálo
Skrz plátno pronikneme na pracoviště mezi skutečné letové dispečery, kteří při této inscenaci říkají to samé, co osudné úterý dopoledne. Můžeme nahlédnout do paralyzovaného armádního štábu letectva a nakonec v dramatickém sestřihu stihneme drama pasažérů uneseného letadla, které poté, co se cestující vzepřeli teroristům, aby zabránili dalšímu útoku, tragicky havarovalo v pensylvánském poli.
Režisér filmu Paul Greengrass, který je u nás známý rekonstrukcí krveprolití irského protestního pochodu z roku 1972 Krvavá neděle (2002), si uložil za domácí úkol projít tuny dokumentace, záznamů a materiálů o 11. září. Shromáždil dokonce příbuzné obětí neštěstí, aby od nich získal informace ohledně povahových vlastností a fyzické podoby skutečných aktérů tragédie a mohl inscenovat, co se odehrálo v letadle.
Tahle improvizace se ale ukázala jako naivní. Nevznikl příběh, který by držel pohromadě, natož aby měl v pravém slova smyslu "hrdiny". Filmová simulace skládá mozaiku celé události podle svědectví i podle dohadů, které psali spíše svědci, historici a autoři různých zpráv než filmaři. Je to hra na pravdu asi jako zpravodajství komerční televize. Film tak nahlíží na 11. září optikou, kterou už známe dobře z médií, aniž by se autoři snažili jít pod povrch tragédie a dále promýšlet její souvislosti.
Vidíme partu arabských modlících se (a také vystrašených) grázlů, kteří s primitivními prostředky a zaostalým fanatismem útočí na západní civilizaci, na letadla a moderní mrakodrapy. Proti nim sedí roztřesení cestující, kteří se tváří v tvář skoro jisté smrti loučí telefonem s rodinami a pokusí se o odvážnou záchranu vlastního života.
Vedle toho nás Greengrass ohromuje množstvím detailů a faktů, které postupně vypluly na povrch a které varovně svědčí například o tom, jak až groteskně nepřipravená a akce neschopná byla v tu chvíli armáda.
Filmové memento
Na první pohled se film tváří, že chce pietně připomenout hrdinství obětí a šok přepadené Ameriky, ovšem v tomto dryáku hrají tvůrci hlavně na naši zvědavost. Lákají diváka na atrakci, ve které jej vpraví doprostřed kulis pět let staré tragédie, jež měnila historii. Slibují mu, že uvidí všechno důležité a hrozivé, co si doposud sám domýšlel. Jako bonus se podívá na palubu uneseného letadla, jako by šlo o vyjížďku lochneskou či počítačovou hru na téma 11. září.
Film vyznívá jako memento, ale zároveň je velkou hračkou - akorát že na rozdíl od někdejších hrdinů přežijeme s odchodem z rozsvíceného kinosálu. Naskočit na něj připomene pouťovou návštěvu strašidelného zámku, ve kterém vás místo kostlivců a bezhlavých rytířů straší zase o trochu více islamisti a teroristé - o bezpečnosti létání a křehkosti naší civilizace nemluvě.
Film je to strhující, ale trochu morbidní. Kdyby člověk od první minuty nevěděl, jak to dopadne, řekl by si: To je ale horor.
Let číslo 93 United 93, USA, 2006, 107 min, Režie a scénář: Paul Greengrass, hudba: John Powell. Hrají: Christian Clemenson, Trish Gates, Polly Adams, Cheyenne Jackson, Opal Alladin