Článek
Jaké to je, hrát bez kapely?
Začal jsem s tím před pár lety, protože jsem dostal nabídku na nějaká vystoupení a neměl jsem čas mobilizovat kapelu. Fungovalo to dobře, i když jsem hrál i před sedmi tisíci lidmi, protože se pozornost soustředila na písně. Samozřejmě nevím, jaké to bude v Evropě, ale doufám, že lidi mluví anglicky a budou mi rozumět.
Proč jste se rozhodl hrát country, když se v době vašich začátků objevili písničkáři a rozvíjela se i rocková scéna?
Vždycky jsem měl rád country, líbil se mi Hank Williams. A když jsem sloužil v armádě v Německu, velel mi člověk, který se znal se skladatelkou a producentkou Marijohn Wilkinovou. Po návratu z turnusu mě pozval do Nashvillu. Zamiloval jsem si tamní hudební komunitu. Byla tak malá, všechna hudební vydavatelství i nakladatelství byla jen ve dvou ulicích, kde byly i bary, kam všichni chodili.
Panovala tam velmi tvůrčí atmosféra a známí a respektovaní muzikanti jako Harlan Howard pomáhali začínajícím písničkářům. Tehdy jsme bojovali o to, aby si country získala uznání. Nejvíc pro to udělal Bob Dylan, protože on v Nashvilllu nahrával a přivedl ke country nové publikum.
Hrál jste i ve filmech, například ve westernu Pat Garrett a Billy Kid. Jaké to je, sedět na dvou židlích?
Neříkám, že to bylo lehké. Jen co jsem začal v Los Angeles pracovat v klubu Troubadour, dostal jsem nabídku na roli. Asi to byla doba, kdy se ve filmu zrovna dívali po nové krvi. Naštěstí jsem jezdil na koni už od svých pěti let, bavilo mě to, žil jsem v Texasu u hranic s Mexikem, leželo za řekou. Bylo to jako skočit do řeky a plout s proudem. Současně jsem se učil, jak vystupovat na pódiu a jak hrát před kamerou. Cítil jsem, že je to hodně podobné. Snažil jsem se být upřímný, ať už jsem zpíval písně nebo hrál ve filmu.
Byl jste v armádě. Jak vnímáte současnou americkou zahraniční politiku?
Dneska je to nejhorší od té chvíle, kdy jsem se ocitl na této planetě. Proti válce v Iráku jsem byl ještě před tím, než začala. Nechápu, jak jsme mohli jednostranně napadnout národ, který nás nenapadl ani nijak neohrožoval. Myslím, že nemůžeme odčinit škody, které jsme v Iráku způsobili, myslím, že jsme tam zabili přes 600 tisíc lidí. (Kristofferson užívá nejvyšší odhad odpůrců války, střízlivější mluví o stu tisících obětí. Pozn. aš).
Byl jsem i proti první válce v Iráku před patnácti lety. Někdy jsou moje nahrávky kvůli mým názorům neprodejné, protože country je velmi konzervativní. A doma všichni vědí, jaké postoje zaujímám.