Hlavní obsah

Krásné lži se Nikolaji Koljadovi povolují

Právo, Jiří P. Kříž

V nadcházejícím čase radokovského bilancování nemám v žádné jiné kategorii tak jasno jako v Divadle roku. Nemá žádná jiná česká scéna promyšlenější dramaturgii a vyrovnanější výsledky – včetně jednoho úletu, kterým je Ionescova Plešatá zpěvačka – než ostravská Komorní scéna Aréna.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Alena Sasínová-Polarczyk (Žaneta), Alexandra Gasnárková (její matka Sofie Karlovna), Pavel Cisovský (soused Grigorij Ivanovič)

Článek

Definitivně to potvrdil Ostravar, kde jsem si upevnil mínění o jasném politickém směřování (S nadějí, i bez ní - o umanutosti a osudu Josefy Slánské), o magii regionálních témat (Chlív / Paternoster), ale i o schopnosti akceptovat groteskní bolestnost současného Ruska. Jí je Amigo Nikolaje Koljady.

Jaké by to mělo být

Je nejstarším – 4. prosince oslavil pětapadesátiny - z linie současných ruských autorů, jejichž hry dobývají svět: Koljada, Muchinová, Sigarev, Jenofejev; mohli bychom už objevit i Bogajeva… K nám uvedla Koljadu už v 90. letech Husa na provázku. Ujaly se jeho hry Murlin Murlo a Slepice, hrály se Polonéza Ogyńského a Zatmění.

Amigo je syrový příběh o dědictví třičtvrtěstoletí trvající vlády sovětů, o nových traumatech společnosti, ve které je jen otázkou času, kdy se sociální nesmír mezi armádou zbídačovaných a vrstvou ještě nekulturnějších a bezohlednějších zbohatlíků než u nás promění v nové otřesy. Pokud se ovšem oba póly neuchlastají.

To všechno do Arény uvedl jeden z nejlepších současných českých režisérů – Ivan Krejčí, a dej pánbů, ať ho Eva Bergerová brzy pozve ke spolupráci v právě nastupující generaci pražského Divadla Komedie (a trouflo si hned na Słobodziankovu traumatizující Naši třídu, premiéra 12. 12.) – v duchu rozšířeného podtitulu: „Krásné lži jsou povolené. Aby to nebylo takové, jaké to je, ale takové, jaké by to mělo být.“

Ve veteši neútulného bytu přežívají Kosťa (Michal Čapka), jeho matka (Alena Sasínová-Polarczyk) a babička (Alexandra Gasnárková). Propíjet se k nebudoucnosti jim pomáhá soused (Pavel Cisovský). Brloh už jim nepatří, převzít ho přichází Nina (Petra Kocmanová), žena ze základního stupně pomyslného výtahu k majetku, a tedy ke štěstí, prostitutka hlídaná pasákem-manželem, bývalým policistou (René Šmotek).

Úsměvná bolest

Všichni alkoholici. Všichni bez naděje. Všichni na cestě do nicoty, i když zatím umírá jen Kosťova babička. Krátká setkání, krátké sny, krátké probuzení - a smutná realita.

Mistrovsky sepsané dílko (2002), dobře přeložené Naděždou Krejčovou, na scéně veteše, včetně vlajek z nových demonstrací Milana Davida, s tím korespondujícími kostýmy Jany Hauskrechtové, s výstižnou hudbou Nikose Engonidise. Úsměvnost, ale bolest z nenapravitelnosti. Nejsme na tom až podezřele podobně?

Komorní scéna Aréna Ostrava - Nikolaj Koljada: Amigo. Překlad Naděžda Krejčová. Režie Ivan Krejčí, dramaturgie Tomáš Vůjtek, scéna Milan David, kostýmy Jana Hauskrechtová, hudba Nikos Engonidis. Česká premiéra 26. května, psáno z reprízy 30. listopadu 2012 na festivalu Ostravar.

Celkové hodnocení: 90%

Reklama

Výběr článků

Načítám