Hlavní obsah
Eddie Izzard chystá i vystoupení v Egyptě. Foto: ČTK

Komik Eddie Izzard: Nikdo se nerodí s nenávistí

Britského komika Eddieho Izzarda, jenž vystoupí 18. dubna v Kongresovém centru v Praze, jsme zastihli v Kodani. „Chystám se za chvíli skočit na jednu z těch nových elektrických koloběžek. Miluji je. Už jsem na nich projel řadu měst. Christchurch, Adelaide, Paříž, Oslo a nyní i Kodaň. Člověk se vrátí do dětských let, a proletět se na nich městem je skvělé. Máte je i v Praze?“ Tak začal náš telefonický rozhovor.

Eddie Izzard chystá i vystoupení v Egyptě. Foto: ČTK
Komik Eddie Izzard: Nikdo se nerodí s nenávistí

Pokud příští čtvrtek potkáte v české metropoli padesátníka s výrazně namalovanými rty, možná to bude on krátce před svou komediální show Wunderbar. V ní pak bude hovořit o všem, co se kdy stalo, včetně brexitu, Trumpa a příběhu mluvících psů.

Ví se, že běháte maratony, na koloběžce bych vás ale nečekala. Nicméně jsem se vás chystala zeptat, zda občas děláte něco jen tak, čistě pro zábavu. A jestli to mezi vším tím běháním, stand-upy či politickým angažmá stíháte. No a vy se zrovna chystáte projíždět se na koloběžce…

Přesně tak. A nejsou to jen koloběžky, já si především udělal zábavu ze své práce. Svým představením se snažím rozesmát všechny kolem i sebe. Nedávno mi zrovna můj manažer říkal, že vypadám, jako že se na pódiu dobře bavím. A já se opravdu bavím pokaždé, když se slyším.

V poslední době jsem se skvěle bavil, například když jsem se učil svou show Wunderbar ve francouzštině a angličtině. Zvedlo mi to sebevědomí, hodně jsem se v těch jazycích posunul. Ale hlavně to byla spíš zábava než práce. Je ovšem pravda, že nejezdím na dovolenou.

Můj otec mi jednou řekl, že celý můj život je dovolená, a opravdu to tak v podstatě je. Když si svou práci opravdu užíváte, je to, jako byste měli prázdniny.

Nazval byste se optimistou?

Ano, jsem velký optimista. Říká se, že někdo vidí sklenici zpola plnou, někdo zpola prázdnou. Já ji vidím plnou ze dvou třetin. Stal jsem se takovým i díky tomu, že jsem před třiceti lety odhalil svou transgender identitu. To mi dodalo sílu. Také jsem optimista díky běhání maratonů.

Nic jsem ale nedostal zadarmo, musel jsem bojovat. Zjistil jsem, že tvrdá práce, odhodlání a dobrá strategie fungují. Člověk ale musí hrát spíš dlouhodobé hry. Fungují lépe než ty krátkodobé.

Zmiňujete dlouhodobé hry. Tvrdíte, že podle vás žijeme v rozhodujícím století, které může být naším posledním na planetě. Může být i prvním. Pokud ho ale nevyužijeme správně, můžeme se podle vás rozloučit s humanitou.

A právě v takových otázkách je třeba být optimistou. Jsem tu, abych bojoval. A vím, že na světě je mnoho pozitivně naladěných lidí, často před nimi stojím na pódiu. Důležití jsou mladí lidé, ti nás mohou zachránit.

Vezměte si otázku brexitu. Sedmdesát pět procent mladých chce zůstat součástí Evropy. To je obrovské číslo. U starších to je naopak, ale ta čísla se brzy obrátí. Stejné je to s Trumpem. Nikdo se nerodí s nenávistí a my musíme nalézt odpověď na otázku, kde nenávist vzniká. Jestli se stane naší přirozeností sama od sebe, nebo nás jí někdo musí krmit.

Lidé nenávist šíří a zneužívají už po staletí a my to musíme zastavit. Musíme probudit naše lepší stránky. Úzkost a strach lidi nutí zůstat doma a nepomáhat si. Ale zlu je potřeba čelit. Dnes se v celém světě vrací extrémní pravice, se kterou je třeba bojovat.

Vkládáte tedy naděje do mladé generace?

Ano. A myslím, že jedním z pozitivních efektů brexitu je fakt, že mladí lidé si začínají uvědomovat, že mohou ztratit něco důležitého. To je probouzí. Uvědomují si, že věci jako lékařská péče nebo svoboda pracovat ve kterékoli evropské zemi pro ně mají hodnotu. Dochází jim, že to jsou dobré věci a že není důvod si je nechat vzít. Odpovědi na otázku, co dobrého může vzejít z brexitu, jsou čím dál mlhavější. V takových situacích lidem dojde, že mají jednat.

Narodil jste se v Jemenu a už delší dobu mluvíte o svém plánu připravit svou show v arabštině a vystoupit v rodném městě Aden. Myslíte si, že se vám to může podařit?

Nebude to brzy, ale věřím, že se to stane. Zatím to nejde, ale plánuji alespoň vystoupit v Káhiře v Egyptě. Mám teď trochu problém s časem, angažuji se v politice, hodlám se stát členem parlamentu. Takže se budu nějaký čas věnovat jiné práci.

Ale ano, jsem velmi odhodlaný člověk a tohle se chystám udělat. Chci, aby mé představení mohli slyšet lidé kdekoliv na světě.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků