Hlavní obsah
Zleva Martin Šalacha a Robert Roth excelují v zaměnitelných dvojicích sluhů a pánů. Foto: © Agentúra JAY Production

Komedie plná skvěle vypointovaných a zahraných omylů

Jen pár dní před koncem Letních shakespearovských slavností a pouze ve dvou reprízách se na nádvoří Lichtenštejnského paláce na pražském Malostranském náměstí objevila slovenská inscenace Komedie omylů, která měla premiéru loni v Bratislavě.

Zleva Martin Šalacha a Robert Roth excelují v zaměnitelných dvojicích sluhů a pánů. Foto: © Agentúra JAY Production
Komedie plná skvěle vypointovaných a zahraných omylů

Režisér Roman Polák se pro situační komedii založenou na záměně totožných dvojic pánů Antifolů i sluhů Dromiů nechal inspirovat filmovou groteskou.

Scénograf Peter Čanecký vytvořil geniálně jednoduchou a účinnou scénu, která svým černobílým laděním nejenže asociuje filmové plátno, ale na principu dvojích otočných stěn vytváří akční prostor umožňující bleskurychlou výměnu obou dvojic.

Vrcholným diváckým zážitkem je tak scéna, kde se střídají výstupy před a za vraty domu ve skvostné dynamické pohybové etudě.

Brilantně provedené gagy

Komedie omylů nenabízí hluboké filozofické polohy jako pozdější Shakespearovy komedie, přesto i z ní dokázal režisér vytěžit polaritu tragiky a komedie, jež ostatně tvoří i podstatu grotesky. Při všem tom bláznivě rozpoutaném kolotoči absurdit pozornému divákovi občas přeběhne mráz po zádech z velmi snadné záměny osob i rozostřené identity.

Slovenská inscenace je plná akčních scén.

Foto: © Agentúra JAY Production

Základem Polákovy inscenace je dokonale vypointovaný a herecky dotažený gag, se vší úsporností, brilantností, důsledností a lehkostí jeho provedení, tak, aby došlo k naplnění jeho vyšší logiky než je logika běžné psychologické kontinuity, jak o tom píše Václav Havel ve své studii Anatomie gagu. A to se v této inscenaci vskutku daří.

Velmi účinně tomu napomáhají Čaneckého kostýmy, které mísí pánskou eleganci z dob němé grotesky s rachotivou absurditou rytířského brnění, a svými naddimenzovanými tělesnými liniemi popírají možnost realistického vnímání ve prospěch divadelní nadsázky.

Mistrovství Roberta Rotha a Martina Šalachy

V neposlední řadě je tu důležitá i živá jevištní přítomnost hudebníka Róberta Mankoveckého sugerujícího klavíristu pod stříbrným plátnem a neustálým kontaktem s hereckou akcí dynamizujícího i zcizujícího dění na scéně. A všechny ty hravé názvuky na rock, rap, operu, pop, taneční i duchovní hudbu a další žánry jen umocňují divácký zážitek.

Úspěch inscenace ale nejvíce závisí na hereckém mistrovství Roberta Rotha a Martina Šalachy, s nímž se zmocňují obou dvojčat pánů a sluhů, a to tak, že divák nabývá dojmu, že na scéně opravdu reálně figurují dvě totožné dvojice, přičemž se v nich - ke svému okouzlení - postupně zcela ztrácí.

Slovenská inscenace Komedie omylů je vrcholem letošních Letních shakespearovských slavností. A to především proto, že dokázala spojit jejich zdánlivě neslučitelné požadavky: diváckou zábavnost a zároveň skvěle vystavěné, nepodbízivé a herecky dokonalé divadlo.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků