Článek
Slovo koláž má svůj významový původ ve francouzském slově collage, což znamená lepení.
Ovšem tato technika zahrnuje velmi širokou škálu postupů, pracuje nejen s rozstříhaným novinovým či magazínovým papírem, ale i s fotografií. V případě, že umělec využívá k tvorbě trojrozměrné předměty, používá se pojmu asambláž.
Asambláže vytvářel i klasik koláže Jiří Kolář. Jedna z nich nese poněkud krkolomný název Každý začátek s sebou nese touhy a naděje, možností je mnoho. Začátek symbolizuje obrovské vejce, touhy a naděje změť obrázků v jeho lůně a mnohočetnost možností propletenec písmen a vět na jeho povrchu.
Destrukce a nové pojetí
Dílo může působit nejen coby overtura výstavy, ale také jako ukázka toho, co koláž jako taková přináší. Cílená destrukce, která rozmetá původní smysl a postupně ho přenese do nového tvaru, a tudíž i jiného kontextu. Hlavní zbraní takového postupu je nejen hledání nové kvality, ale také skrytých významů a satirických momentů.
Mistrem v takovém smysluplném ničení a následném spojování je Jindřich Štyrský, skládající archaické ilustrace do surreálných kompozic. Podobně jde na věc i jeho kolegyně Marie Čermínová alias Toyen, ale přidává do celkového vyznění děl navrch ještě syrovou, až brutální tematiku (vyceněné zuby šelem) či nebezpečí skryté v kráse (divoká příroda a velehory).
Jánuš Kubíček se neskrývá za náznaky, naopak vystrkuje do popředí lehce frivolní erotickou nadsázku. Práce Konverzace – skrytá přání ukazuje ženský půvab takříkajíc v plné nahotě. Tři noblesní dámy spolu mluví v parku. Mají nádherné róby, ale ta prostřední je dole bez a rozkošnicky vystavuje svůj klín vstříc vnějšímu světu.
Z jiné strany přistupuje ke koláži Libor Fára, protože seskupuje v rámci trojjediného cyklu Hrací stůl dřevěné předměty jako prkénka či válečky do zvláštních obrazců. Z dálky vypadají jako gotické deskové obrazy.
Každý z vystavujících autorů nabízí vlastní pohled na umění koláže, ale také vlastní vidění světa.