Hlavní obsah

Klasik světového skla František Vízner vystavuje estetické kreace

Právo, Peter Kováč

Skleněné objekty Františka Víznera oživují až do 30. dubna pražskou Novou síň a je to úžasná expozice, která by mohla být stejně tak dobře v pařížském Centre Pompidou nebo newyorském Muzeu moderního umění.

Foto: Peter Kováč, Právo

Pohled do Víznerovy expozice v Nové síni

Článek

Vízner, který 9. března oslavil pětasedmdesát let, tu vystavuje svoje tradiční mísy a vázy, jež proměnil v minimalistické estetické kreace. Diváka, který dobře zná jeho tvorbu, téměř ničím novým nepřekvapí, přesto však setkání s jeho tvorbou je pokaždé zázrakem. Navíc Nová síň je téměř ideální místem pro Víznerovy skleněné objekty, a to díky jasnému dennímu světlu i střídmosti funkcionalistického prostoru.

Podstata umělcova tvůrčího procesu se dá docela jednoduše popsat, i když slova nikdy nevystihnou dřinu a pracnost s ním spojenou. Autor vezme kus skla a ručně ho brousí a hladí celé dny, týdny a měsíce. Síla jeho umění spočívá v dokonalém ovládnutí jedinečných vlastností barevného skla. Kde je hmoty víc, barva je sytější a intenzívnější, kde je ho míň, tón se zesvětluje a tvar působí, jako by z něj vyzařovalo světlo.

Tvůrčí souhra s materiálem

Celá fantazie a představivost Františka Víznera spočívá v této tvůrčí souhře s materiálem. Z jeho rukou vznikají předměty, které svými názvy i formami evokují představu vázy či mísy, ale bez jakékoliv praktické účelnosti, takže výsledkem jsou vlastně sochy, které se tzv. užitému umění jen zdánlivě podobají. Ovoce na ně položené, nebo květy zasazené do jejich otvorů by působily možná až rušivě.

Divák citlivě vnímá harmonii a čistotu Víznerových tvarů. Na mnoha místech v Nové síni najdeme cedulky, žádající návštěvníky, aby se exponátů nedotýkali. Je to téměř marná výzva. Člověk má nutkání pohladit si ten dokonale vybroušený předmět. Umělec dbá na přísnou geometrii forem, rovné linie u váz a kruhovité tvary u mís. Není tu nic dekadentního či manýristického. Krása spočívá v harmonii proporcí a v redukci forem na ty nejzákladnější tvary.

Víznera k tomu nepřivedl obdiv k minimalismu, ale léta, kdy pracoval jako umělecký návrhář čili designer v podniku Sklo Union v Dubí u Teplic a pak jako vedoucí výtvarník sklárny ve Škrdlovicích u Žďáru nad Sázavou. Krok za krokem směřoval k volné tvorbě a přes špičkové sklářské řemeslo se dostával k velkému umění.

Jeho estetika spočívá v lapidárnosti a jednoduchosti a v téměř zarputilém opakování něčeho už dříve objeveného. Najdeme tu předměty z 80. let, které se moc neliší od současné tvorby.

Další a další variace na jedno téma

Jinde by to kritik označil asi za jistou tvůrčí stagnaci, tady to působí jako další a další variace na jedno téma. Formy jsou si podobné, mění se ale barevnost a intenzita vybroušení hmoty.

Nemám moc rád slovo duchovnost v umění, ale při nehmotném vyzařování světla z Víznerových skleněných objektů mne nenapadá žádné jiné adekvátní pojmenování. Jeho mísy a vázy jsou zázraky ve skle, vedou diváka k tiché estetické modlitbě, meditaci, při které člověk zapomíná na hluk velkoměsta.

Nenechte si v pražské Nové síni výstavu nazvanou Ateliér ujít, a to nejen proto, že František Vízner je žijící klasik, jehož mísy a vázy jsou zastoupeny třeba ve stálé expozici slavného londýnského Victoria and Albert Museum, kde jsou stejně ceněné jako nejvzácnější umělecké objekty evropské renesance a baroka.

Kurátorkou Víznerovy tvůrčí bilance je Tereza Bruthansová, výstava je otevřena denně kromě pondělí od 11 do 18 hodin. 

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám