Článek
Letos byl ve Varech na návštěvě i nový výkonný ředitel Mezinárodní federace filmových producentů (FIAPF) Bertrand Moullier. Přijel jako host, ale protože FIAPF je střešní organizací všech velkých filmových festivalů, také trochu "na inspekci".
"Jsem nadšen, moje dojmy z této první návštěvy jsou doslova extrémně pozitivní především z hlediska mladé atmosféry," řekl Právu. "V kinech je stejně plno odpoledne jako o půlnoci, což se jinde nevidí. Nemám prostě Varům co vytknout, dokonce ani ten Thermal, na který slyším samé stesky. Mně se zrovna líbí, je to pomník své doby," zastal se mnohdy proklínané stavby. Sluší se na tomto místě podotknout, že Thermal do jisté míry připomíná festivalový palác v Cannes i nové dějiště Berlinale.
Vary nejsou Cannes
Tím ovšem veškerá podobnost s oběma velkými evropskými festivaly končí, přičemž teď nemám na mysli velikost ani prestiž, ale právě publikum. Zatímco do Varů se jezdí na celý festival, který je skvělým začátkem prázdnin, v únorovém Berlíně je v prodeji jen menší část vstupenek do striktně vyhrazených částí projekčních sálů a na Berlinale zajdou jednou dvakrát lidé prakticky všeho věku.
V Cannes se běžní diváci na festival nedostanou prakticky vůbec, a to přesto, že přijíždějí na Azurové pobřeží v neuvěřitelném množství. Filmy nevidí, událost, která probíhá prakticky před jejich očima, sledují na ulicích, v novinách a v televizi. Jednou se se mnou při odjezdu dal do řeči starší manželský pár a rozebrali jsme důkladně všechny soutěžní filmy. Teprve po půlhodině debaty jsem pochopila, že ani jeden z nich neviděli, ale všechno si o nich přečetli a měli báječný pocit, že "byli při tom."
Lidé, kteří do Cannes jezdí, mají samozřejmě do batůžkářů v karlovarském slova smyslu hodně daleko. Jsou to většinou celé francouzské rodiny, které si zajedou na pobřeží, děti se zavěsí na palmy a pokřikují na kolemjdoucí, rodiče na plážích a v kavárnách čtou a debatují.
V kinech jsou až na pár výjimek výhradně hosté festivalu a novináři, na slavnostní večerní představení soutěžních filmů chodí - povinně ve večerním obleku - výhradně významní hosté festivalu. Celkem není divu - do rozlohou nevelkých Cannes se jen novinářů akredituje kolem čtyř tisíc, ve Varech jich letos bylo na šest stovek i přesto, že jejich počet utěšeně stoupá.
Karlovy Vary si svého publika váží téměř nade vše
Organizátoři karlovarského festivalu vycházejí svému publiku vstříc tak, jak to v Cannes nezažije ani akreditovaný novinář. Nejen tím, že se snaží zlepšovat technické zázemí festivalu, přidávat kinosály, zjednodušit vyzvedávání lístků a podobně - to užijí všichni. Ale dokonce pouštějí do sálu na zem, na schody i na vyhrazená místa pro VIP hosty ty diváky, kteří mají koupenou akreditaci, ale nedostala se na ně vstupenka. Místa se jim uvolňují pět minut před začátkem představení, a pokud přijde sebevýznamnější člověk později, dohodne se s již pohodlně usazeným batůžkářem podle míry vlastní průbojnosti a jeho ochoty. A přijdou-li takhle na víc než poslední chvíli známé tváře, jako například letos manželé Šmuclerovi, mohou se dočkat i všelijakých reakcí okolního publika.
Lehký chaos
Něco takového je v Berlíně, neřku-li v Cannes, naprosto nemyslitelné. V Cannes i jako novinář dostanete jen akreditaci, jejíž barva označuje významnost vaši a vašeho listu a pak - už bez lístku - kdo dřív přijde, ten dřív mele. Když se místa zaplní, neproklouzne ramenaté a mobilními kovovými zátarasy vyzbrojené ochrance ani myš. Pamatuji se, jak neproklouzla dokonce ani umělecká ředitelka karlovarského festivalu Eva Zaoralová (akreditovaná zároveň jako publicistka), přestože jsem strážci pořádku vysvětlovala a chtěla i ukázat, že jí držím místo. Když v Cannes řeknou "complet", je plno, i kdyby tam volných míst bylo deset.
Na druhou stranu se ovšem na jiném velkém než karlovarském festivalu rozhodně nemůže stát, aby se významný festivalový host s někým přetahoval o místo k sezení ani aby novinář stál ve frontě "na schody" s ostatním publikem. Varští novináři sice mají - jako všude jinde - své projekce, ale přesto jsem slyšela stížnosti, že se kvůli "protěžovaným baťůžkářům" nedostali večer do kina.
To je vzhledem k tomu, že tu pracují, jistě nepříjemné, ale lze k tomu poznamenat, že kdo si "přivstane" na půl devátou, kdy stejně jako v Berlíně a Cannes začínají novinářské projekce, tomu nemůže z hlavního programu utéct nic. Ráno bývá míst habaděj. Mimochodem na obou zmíněných festivalech je vstávání (a cesta kolikrát přes půl Berlína, v Cannes dokonce třeba ze sousedního města) podmínkou, protože novináři na jiné než novinářské projekce vůbec nesmějí!
Všechno má zkrátka svoje: Cannes a Berlín velikost a prestiž, na kterou Karlovy Vary jen stěží kdy dohlédnou, Vary zase publikum, které jim závidí celý svět. Ale protože nejsou ani Filmovým festivalem pracujících z dávno minulých desetiletí ani Letni filmovou školou, nýbrž patří mezi festivaly kategorie A se svými i velmi VIP hosty, někdy musí řešit i problémy střetu festivalového "zámku a podzámčí".
