Článek
Kniha se zabývá tím, kam by lidstvo mohlo dospět v oblasti kosmických letů, zlepšování člověka a osidlování vesmíru. Mimo jiné také cestováním na Mars, hledáním mimozemského života, kombinováním lidské báze s robotikou a autor uvažuje také o možných stupních vývoje vesmírných civilizací.
Klade si otázku, jak se zachová civilizace žijící na této planetě, vědoma si toho, že její mateřské slunce umírá. Upozorňuje, že formy života, které kdy na Zemi existovaly, od mikroskopických bakterií po mohutné lesy, z více než 99,9 procenta vymřely.
Podle tohoto vědce, jednoho ze zakladatelů teorie superstrun, což je úvaha, že základními stavebními kameny přírody nejsou částice, nýbrž jednorozměrné struny, které vibrují různými způsoby odpovídajícími různým druhům částic, je život příliš křehký. Nemůže být založen na jedné planetě, vydán na pospas hrozbám, které na Zemi číhají. Lidstvo by se mělo stát „dvouplanetárním druhem“.
V úvodu knihy vzpomíná na trilogii spisovatele Isaaca Asimova Nadace, oslavované jako sága sci-fi. Asimov se totiž nezabýval přestřelkami s laserovými pistolemi a válkami mezi mimozemšťany. Položil si prostou, ale významnou otázku: Jak na tom bude lidská civilizace za padesát tisíc let? O tom uvažuje i Michio Kaku.
Může se vám hodit na Zboží.cz: