Článek
Není to ale představení Divadla Sklep, další z řady legrácek, ale seriózní pokus zahrát Kafku jinak než jako smutného vizionáře existenciálních průserů lidstva, nejpopulárnějšího literáta odcizení. Vychází (nejen) ze svědectví, že Kafka chápal povídku Proměna jako veselou historku. Smál se při jejím předčítání a Řehoře Samsu považoval za pitomce, jemuž se stala ta blbá nehoda, že se proměnil v brouka.
Není to v interpretaci Kafky novinka, v různých podobách už se objevila leckde, ale v Kafkově rodné Praze se zatím moc neuchytila. Přitom když jsem se předloni tázal profesora Petera Demetze, rovněž pražského rodáka, jednoho z nejuznávanějších Kafkových znalců a propagátorů, jakému výkladu on dává přednost, zda interpretaci existenciální nebo ironické, tu druhou považoval za samozřejmou (rozhovor, který vyšel v Salonu č. 341 v listopadu 2003, byl však věnován jiným tématům a tak jej touto vzpomínkou jen doplňuji). Jiný zaznamenáníhodný pokus podnikl v českém divadle na začátku 90. let v Brně J. A. Pitínský ve scénické koláži Touha stát se indiánem, ten ale tehdy nad ironii ještě stavěl vlastní snovou poetiku, podobně jako později například v Sestře Úzkosti (Čep a Deml).
Piš, Kafka, piš: Lenka Vychodilová a Jan Slovák
FOTO:Miroslav Halada
Překvapení poskytuje inscenace Piš, Kafka, piš víc. Nemá režiséra (neboli režiséry jsou všichni čtyři), a přitom je inscenace soudržná, v tempu i prodlevách přirozená (jedinou zradou byl v Arše během prvního představení pro herce nezvykle velký prostor). Monika Načeva si několikrát zazpívá a do představení ty písničky zapadají stejně dobře jako dobově laděné kostýmy a rekvizity, Vávra a ještě víc Slovák jsou nečekaně živými Kafkovými reinkarnacemi... Sklepácká poetika zůstala, v kafkovské službě se však osamostatnila. Přestala být parodií, přitažlivým a dobře dělaným kabaretem, ale přece jen závislým na tom, z čeho si dělá srandu.
Čtyři autoři a herci hrají Kafku, jak mu rozumějí, vesele coby komedii, a ten mimořádný krok dělají sebevědomě a s nadhledem. Také proto neuvádějí hru v sídle Sklepa na Dobešce, kde by o diváky asi nouzi neměli, ale obava z nedorozumění byla rozhodující. Způsobili si tím ovšem problém, kde hrát. O další repríze uvažují v Arše až v květnu, předtím je jisté jen vystoupení v pardubické Devětadvacítce 1. dubna.
Načeva - Slovák - Vávra - Vychodilová: Piš, Kafka, piš
Premiéra 29. 6. 2004 v pražském Nosticově paláci v rámci festivalu
Jan Slovák, spoluautor představení
Představení vzniká od chvíle, kdy v dětském chřípíčku ucítíte první vůni, zahlédnete letmý záblesk, kdy máte první vjem... a vjemy se načítáním let sčítají... a v případě tohoto představení bylo průpravou si v těch správných letech přečíst něco povinně od Kafky, nechat to uležet... a ve chvíli, kdy jsme si řekli, že uděláme představení na téma Kafka, se k němu vrátit, znovu obracet staré, už přečtené stránky, přidat k nim nové a nové a nové, a objevit, že toho napsal mnohem víc a jak!, a objevit humor a tragiku slov a vět a point povídek, objevit kouzlo Deníků a srdceryvnost dopisů... a pak už jen přečtené vršit a míchat s vjemy, nechat se unášet pocity... a to vše skloubit do schůzek nad novým představením a to vše kolektivně přenést do scénáře. Ty schůzky se dají spočítat podle fotografií na www.piskafkapis.cz , tam je každé naše tvůrčí setkání zdokumentované.
Chtěli jsme vytvořit něco, s čím mohou diváci rezonovat, a asi se nám to podařilo... a navíc: odcházejí a říkají: To jsme ale měli mezery ve vzdělání, to jsme o Kafkovi ani nevěděli, tohle jsme ani neznali, to jsme nečetli, tamto a tamto, co máte v představení, vážně napsal?... jejej, musíme to hned napravit... A to autory potěší, to víte...
Kafka - Borges / Buenos Aires - Praha Kafka se smál