Hlavní obsah
Z muzikálu Červený a černý Foto: J. P. Kříž, Právo

Julienova cesta z postele do postele

Po Zolově románu Nana, který převedli do muzikálové podoby před dvěma lety, se autorská dvojice Milan Uhde a Miloš Štědroň nechala opět inspirovat klasikou, a sice Stendhalovým románem Červený a černý. Na rozdíl od předchozího díla zůstal ale stejnojmenný muzikál, jenž měl v sobotu premiéru na Hudební scéně Městského divadla Brno, předloze leccos dlužen.

Z muzikálu Červený a černý Foto: J. P. Kříž, Právo
Julienova cesta z postele do postele

Příběh ambiciózního bonapartisty Juliena Sorela se v jejich podání scvrkl na vylíčení dvou milostných eskapád - z postele Paní de Renal a do postele Mathildy de la Mole. Autoři připsali Julienovi postavy dvou rádců - „červeného“ Napoleona a „černého“ jezuitu, našeptávačů taktiky a strategie na cestě za kariérou, a dokud se Julien drží jejich rad, jeho hvězda stoupá.

Pro jevištní podobu muzikálu to ale moc šťastné není, zvlášť když je autoři zmnožili o další „průvodce“ - proti Napoleonovi a jeho granátníkům postavili Pannu Marii (Hana Holišová) se sborem andělů a Mathildě de la Mole přidělili filosofa Voltaira (Viktor Skála). Režisér Juraj Deák a choreografka Lenka Dřímalová tak spotřebovali dost energie na to, aby všechny postavy s jejich rádci na jevišti ladně seskupili, přičemž výsledek připomíná tak trochu estrádu s televizním baletem víc než dramatický příběh.

Sorel beztvarou loutkou

Juilen Sorel je v této koncepci poněkud beztvarou loutkou v rukou svých rádců a mnoho na tom nezmění ani suverénní herecký i pěvecký výkon Dušana Vitázka, neboť Napoleon (Jan Apolenář) a otec jezuita (Martin Havelka) jsou velmi výrazně exponované postavy. Z obou ženských protagonistek vychází lépe Paní de Renal Ivany Vaňkové, jíž patří také patetické finále muzikálu, zatímco Soňa Jányová kreslila Mathildu de la Mole v jednostrunné afektované poloze a se zřetelným řečovým akcentem.

Zatímco v případě Nany vytvořil skladatel Miloš Štědroň skvostnou přehlídku historických stylů, zde zůstal u povšechné „filmové“ quasihistorizující romantické hudby s řadou konkrétních citací (Čajkovskij, Musorgskij), z nichž některé přerůstají do vlastních autorských inspirací (opakovaně exploatované téma Musorgského Velké brány kyjevské). Se zvukem symfonického orchestru si počíná jako vždy obratně a nápaditě, ale přesto hudba působí jako jednolitý romantizující proud bez (až na výjimky) výraznějších „hitů“.

Červený a černý je muzikál o lásce, nic víc nic míň. Stenhalův román je ale bohatší o řadu dalších témat, jejichž aktuální využití zůstalo zahlušeno romantickým patosem. Nana byla v tomto směru zdařilejší.

Milan Uhde - Miloš Štědroň: Červený a černý, Režie Juraj Deák, hudební nastudování a dirigent Jiří Petrdlík, hudební aranžmá Leoš Kuba, choreografie Lenka Dřímalová, scéna David Bazika, kostýmy Sylva Hanáková, dramaturgie Pavlína Hoggard. Světová premiéra 8. 12. 2007 na Hudební scéně MD Brno.



yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků