Článek
Titulní povídkou se vrátil do válečných let, kdy parta dětí z Podkrkonoší objevila zraněného francouzského letce z eskadry Normandie-Němen. Pro jeho záchranu se spojili Češi i Němci, mladí i staří. A mladí si právě tichou poštou posílali vzkazy. Příběh vyprávěl Stránskému jeden ze zachránců, který po únoru 1948 dostal za domnělou špionáž dvacet let a s nímž se sešel v lágru.
Kdo zná životní osudy Jiřího Stránského, tak mu dojde, že závěrečný Rozhovor, novinářské interview s jazzovým pianistou, pro něhož Bytíz, Vojna nejsou prázdná slova, ale místa jeho věznění, je vlastně jeho vlastním příběhem. Připomenutím zkušenosti, která formovala nejen ty, kdo se dostaly do komunistického vězení. Určila život jejich blízkých, otevírala oči těm, kdo chtěli vidět.
Nakonec o pobytu v lágru vydal kdysi Stránský stále půvabné povídky Štěstí. Jakoby se nyní k jejich poetice vrátil. Ozvěny jejich příběhů, vždyť jde vlastně o jeden, jediný, jsou slyšet i v Pikniku a nakonec v Zelenolhotské Venuši. A snad proto, že v jejím případě jde o příběh "nejméně vyprávěný", ale o prožitou romanci lásky, je literárně nejpůsobivější.
Jiří Stránský:Tichá pošta
Martin Hejkal - nakladatelství Hejkal, 184 stran, 198 Kč