Článek
Nakolik vás inspirovali slavní jazzoví zpěváci, jako byl Cole Porter?
Je zajímavé, že jmenujete mého bratra Cole Portera, ale vážně. Jeho hudba a texty jsou inspirující, i když vím, že ta hudba je jiná. Jedny z prvních desek, které jsem slyšel jako dítě kromě Nat King Colea, byly s Louisem Armstrongem a Ellou Fitzgeraldovou a každá z jejich písní byla takovou malou básní a to, oč se pokouším je složit takovou malou báseň o lidském životě, o jeho podmínkách, o emocích, lidské příběhy.
Zmiňovaní Nat King Cole a Louis Armstrong se od sebe ve svém pojetí hodně lišili, nemluvě pak o dalších generacích jazzových zpěváků.
Ale podstatnější než zvuk jazzu, který slyšíte, je jejich schopnost zasáhnout emocemi přímo srdce. Uměli to všichni velcí zpěváci, Nat King Cole, Louis Armstrong, Ella Fitzgeraldová, Abbey Lincoln i Donny Hathaway. Ani to nemuseli být jazzmani, vezměte si Marvina Gaye. Okamžitě vás emocionálně zaujali a chytili za srdce.
Já taky zpívám jazz, ale jsem ovlivněn i soulem, blues, gospelem, r´n´b, a všechny tyto vlivy používám v tom, co dělám, organicky je propojuji, ne že bych si řekl, tak teď zpívám bluesově, vychází to z toho, co cítím, z toho jak podávám text. Nezáleží na stylu, důležité je, že nabízíte hudbu, která přímo zasáhne srdce. Jazz může být složitý, může být o kompozičních technikách, ale pro mě také o emocích, o tom dostat se přímo k srdci.
Takže je pro vás důležitá spiritualita.
To je přesně to, o čem mluvím a většina zpěváků, o nichž mluvím, chodila a zpívala v kostele - Nat King Cole, Donny Hathaway, Marvin Gaye, i když to není nutné. Ani v tom nemusí být nutně kostel, ale jde o to být schopen se dotknout lidské duše, nebo lásky, ta je taky duchovní. Právě spiritualita lásky vytváří tu výjimečnost. Mnoho lidí výborně zpívá, ale co způsobí, že vás ohromí a stojíte s otevřenými ústy? To je něco výjimečného. Myslím si, že to způsobuje to spirituální propojení.
Jak to pro vás je, když vás v několika písních bude také doprovázet smyčcové kvarteto Epoque?
Těším se na to, vždy mě vzruší, když mohu zpívat za doprovodu smyčců. Jsem velkým obdivovatelem cella, protože je blízko hlasu. Smyčce dají mé hudbě odlišný zvuk. Kdybych to zůstal déle, tak bychom to mohli rozvinout, rozšířit na další písně, ale máme bohužel jen omezený čas, jen dva dny na zkoušení. Taky zazpívám několik gospelů za doprovodů varhaníka Ondřeje Pivce.
Když mluvíme smyčcích, zkoušel jste někdy zpívat klasiku?
Neměl jsem možnost zpívat klasiku, ale jsem jejím velkým obdivovatelem. Je to další typ hudby, který je velmi technický, existuje mnoho zpěváků, kteří dokážou perfektně zazpívat všechny tóny, ale miluji ty pěvce, kteří oplývají emocemi. Vždycky jsem poslouchal Pavarottiho, to není nic jiného než emoce.
Chystáte třetí album?
Ano pracuji na něm, už na koncertě z něj zahraji několik písní.
Kdy vyjde?
Někdy v srpnu nebo v září, ale to závisí na hudebním vydavatelství. Před dvěma týdny jsem už něco natočil, ale pořád skládám. Zůstávám všemu otevřený do chvíle, než jdu do studia, protože v případě posledního alba jsem měl nějaké písně, o nichž jsem si byl jist, že je použiju, ale nakonec jsem dva dny před natáčením složil čtyři další písně, které jsem zařadil na album.
Takže nemůžete ani říci, zda se ponese se v podobném duchu jako předchozí dvě desky?
Styl je podobný, něco se trochu změnilo. Natočím je se svou kapelou, se kterou jezdím na turné a se kterou jsem provázán. Určitě tam nebude žádná latina, ale možná tam bude nějaký host
Třeba smyčcový kvartet?
Možná, v několika písních je prostor pro smyčce a já uvažuji, že bych je použil. Rád bych je natáčel tady v Praze, máte tu výborné hráče, ale deska se bude nahrávat v New Yorku.