Hlavní obsah

Jasanský, Polák a Karny v bustovém háji

Právo, Jan Šída

V Galerii hlavního města Prahy trvá do 12. ledna 2020 výstava Jasanský / Polák / Karny. I když je součástí Fotograf Festivalu, nelze ji chápat striktně jako fotografickou.

Foto: katalog výstavy

Výstavní projekt tvoří fotografie Karného bust (Stefan Starzyňski).

Článek

Expozici sice tvoří barevné i černobílé snímky Lukáše Jasanského a Martina Poláka, nicméně jejich konceptuálně pojatý projekt si všímá sochařské tvorby polského tvůrce Alfonse Karného (1901–1989). Oba autoři se s jeho bustami seznámili náhodně při návštěvě muzea v Bialystoku.

Polský sochař nepatří mezi známé veličiny ani v rodné zemi, natož u nás. Jeho pilotní výtvarnou disciplínou byl sochařský portrét – busta. Výtvarně čerpal především ze secesního odkazu, sázel na precizní zpracování tváře, takže se místy blížil téměř až k realismu.

Fotografové poskládali vedle sebe snímky jeho děl do dlouhých pásů. V přízemí najdeme barevné a v prvním patře téměř v tom samém pořadí černobílé. Trochu to připomíná schránky na popel zemřelých, které jsou pietně umístěné v urnovém háji.

Autoři sice zdůrazňovali, že není důležité, kdo na fotografiích je, neboť výstava funguje jako nedělitelný celek, přesto neškodí aspoň některé z vyobrazených osobností identifikovat. Spisovatele Hemingwaye či fyzika Einsteina pozná každý. Ale třeba maršála Józefa Piłsudského už jen detailní znalci dějin konce devatenáctého a začátku dvacátého století. Komu ale co řekne třeba jméno Stefan Starzyňski (politik a primátor Varšavy na začátku druhé světové války) či Jan Parandowski (spisovatel a historik)? Pokud nestuduje polské dějiny, tak nic.

Jestliže budeme celý projekt obou autorů chápat jako defilé téměř anonymních tváří vedle sebe, což můžeme vnímat coby symbol lidské pomíjivosti, budeme spokojeni. Pokud nám bude stačit obdivovat Karného sochařské mistrovství, které si nezadá s klasickými vzory, můžeme si z výstavy odnést silný estetický zážitek.

Přesto by neškodilo mít o vyobrazených osobnostech nějaké informace. Na některých snímcích je aspoň popiska z muzea, jinde už ji autoři nezachytili.

Možná že však chtěli rafinovaně návštěvníka donutit, aby se sám zajímal o to, koho vlastně vidí. Jestli visí u vchodu na snímku fotka Nietzscheho, Stalina či Piłsudského.

Jako uklidňující prvek po tom, co se sami sebe ptáme, koho kolem sebe vnímáme, působí na zadní zdi snímek Karného ženského aktu. Pouze vzrušující krása nahého ženského těla totiž přetrvá navěky věků.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám