Článek
Loni jste byl nominovaný na cenu Thálie za Malého prince, letos jste získal nominaci na Českého lva za Národní třídu. Považujete nynější období za dosavadní vrchol kariéry?
Nevím, jestli mluvit o nějakém vrcholu kariéry. To zhodnotím, asi až budu na obláčku. Ale je pravda, že tenhle rok a půl pro mě bylo takové intenzivní období v mnoha ohledech. V těch těžkých i radostných. A nominace na obě ceny je rozhodně důvodem k radosti a já si jich moc vážím.
Film Národní třída vznikal těžce, uvedl jste v jednom rozhovoru. V čem tkvěla ta složitost?
No mimo jiné třeba v tom, že souběžně jsem zkoušel právě zmiňované představení Malý princ. Takže po dlouhém namlouvání s režisérem Štěpánem Altrichterem jsme se domluvili, že zkusíme odtočit všechny mé dny během ani ne měsíce a pak další měsíc budu jen zkoušet v divadle a případně „doběhnu“ něco dotočit, což se samozřejmě stalo. Ale to je vlastně jen organizační stránka.
Pro mě bylo skvělé, že Štěpán a celý tým chtěl skutečně pracovat, takže jsme dost zkoušeli, jak před natáčením, tak na place. Tím se ale stalo třeba to, že jsme se u něčeho dost zasekli. Třeba scéna v autě na Národní třídě vypadala, že ji nenatočíme, ale nakonec jsme to dali.
A složité pro mě bylo to, že třeba v knižní předloze moje postava vůbec neexistuje, a to její povlávání a nevědění mě vlastně děsilo. Nicméně Štěpán mě uklidňoval, že to, že nevím, co s tím, je právě Psycho. Který taky neví, co se sebou...
Jan Cina a Hynek Čermák ve filmu Národní třída
Jde o mladíka, který se nebrání drogám a je tak trochu mimo, neukotvený, hledající místo ve světě. Jak se na takovou roli připravuje?
Já postavy rád hledám jak okolo sebe, tak v sobě. Takže jsem prostě nějakou dobu bedlivě pozoroval lidi okolo sebe, a když mi přišlo něco zajímavého, tak jsem si to „schoval“.
A pak jsem si snažil představit sebe v Psychově situaci, jak asi vypadal jeho život před Vandamem (hlavní mužská postava, již ztvárnil Hynek Čermák - pozn.) a podobně. Ani tuhle fázi hledání Štěpán nepodcenil a měli jsme možnost pracovat s Jakubem Lassem, který nám pomáhal naše postavy zhmotnit. A dost mi pomohl reálný obdiv k Hynku Čermákovi, který je pro mě citlivým akčním superhrdinou a myslím, že podobně vidí i Psycho Vandama.
Jan Cina ve hře Malý princ v divadle Studio DVA. Za roli byl nominován na cenu Thálie.
S velkým úspěchem se setkal i seriál Most!, jehož jste byl nedílnou součástí, i když ne na obrazovce. Daboval jste Eriku Stárkovou v roli Dáši. Bylo těžké najít specifickou polohu hlasu, jímž promlouvá?
Ano, bylo. Ale ještě těžší bylo tu polohu udržet. Během několika replik mi třeba prostě zmizela. Nebo jsem byl moc, nebo málo...
A těžké a zároveň skvělé bylo i to, že Erika je výjimečná herečka a postavu Dáši zahrála geniálně, ale přiblížit se té její genialitě, hlasově, výrazově a myšlenkově, stálo opravdu dost úsilí a půl roku práce.
Co mají společného Jan Cina a Ondřej Vetchý
Seriál je plný nekorektního humoru souvisejícího s romskou tematikou. Máte vy sám rád drsnější humor, nebo je vám naopak nesympatický?
Humor miluju, záleží ovšem, co je za ním. Můžete jím jak ublížit, tak pomoct.
Myslím, že humor Mostu hlavně spojoval, což je rozhodně vzácné a krásné.
Ptám se i z toho důvodu, že vy sám máte ze strany otce romské kořeny...
Jojo. Zároveň to na mně není vidět, což mě zejména poslední dobou začíná skoro mrzet. Zajímalo by mě, jestli bych byl tam, kde jsem, jako homosexuální Rom. Co bych hrál nebo nehrál za role.
Vládnete romštinou?
Bohužel ne. Znám pár slovíček, vyrůstal jsem na hudbě Idy Kelarové, Ivy Bittové a Věry Bílé, ale skoro nerozumím a nemluvím vůbec. Loni jsem akčně šel na jednu hodinu romštiny, kterou vedla studentka romistiky Tereza Turková. Ale pro nedostatek času jsem se tomu dál nevěnoval a celá skupina se nakonec rozpadla.
Ale čeká mě zrovna záskok v představení Constanzy Macras Open for Everything, které je o Romech a s Romy z celé Evropy, tak tam se romštině určitě nevyhnu.
Stavidla vaší popularity otevřela show Tvoje tvář má známý hlas. V čem je podle vás síla tohoto projektu?
V jednoduchém nápadu, v tom, že jsme malá středoevropská země a Madonnu, Timberlaka a Beyoncé prostě nemáme a baví nás si na tu hvězdnost a velkolepost hrát a koukat. A v neposlední řadě v kvalitních účinkujících, kteří jsou často ukryti v divadlech nebo mimo hlavní pozornost. A hlavně v profesionálním a kvalitním týmu, který celou show připravuje na vysoké úrovni.
Jan Cina: Jsem esencí jinakosti
Co vám účast v Tváři dala?
Novou sebezkušenost, zmíněnou popularitu, nová přátelství a setkání.
Je pravda, že právě díky účinkování ve Tváři jste se dostal k Mostu?
To si nejsem jistý, musíte se zeptat Jana Prušinovského. Ale myslím, že nějaká moje Madonna v tom trochu měla prsty.
Jan Cina se stal vítězem druhé řady show Tvoje tvář má známý hlas.
S popularitou se zpravidla pojí i kritika. Jak se s ní vypořádáváte?
Kritika je moc zajímavá. Pokud je konstruktivní, erudovaná a jde jí takříkajíc o dobro a kvalitu věci. Tady se nám do toho často dostávají osobní postoje a názory a křivdy a nevím co. To pořád mluvím o „profi“ kritice a kritizování. Tam jsem to zatím nikdy moc neschytal.
Pak jsou tu lidoví kritici, v diskuzích a podobně. Tam je většinou tématem moje homosexualita, kterou zřejmě dělám špatně, protože některým právě vadí vlastně jen ona a je to zřejmě jediná věc, která je na mně zajímavá. Tak já zkusím být lepším homosexuálem, slibuju. I když vůbec nevím, jak se to dělá. (usmívá se)
Jste filmový i divadelní herec, dabér i moderátor. Ve které z vyjmenovaných profesí je vám nejlépe?
Stále mě baví ta kombinace. Ve všech těch profesích se utkávám se strachy a svými nedostatky, zároveň mě každá z nich něčím fascinuje a baví. Trochu stranou stojí moderování, ale třeba se to změní. Tedy já to změním. Za mě to nikdo neudělá. Prostě si tak pluju a snažím se v tom být šťastným.
Herec Jan Cina zve do zákulisí natáčení pohádky Čertí brko
Může se vám hodit na Zboží.cz: