Článek
Před osmnácti lety se Jamiroquai vynořili ve Velké Británii společně s Galliano či Brand New Heavies na vlně acid jazzu. Postupně přestávali být tolik "acid" a pohrávali si s diskem, nikoliv však s jeho pozdní úpadkovou fází, ale spíše se starou klasikou ve stylu Earth Wind and Fire či Jackson 5. Jejich vliv je ostatně u Jamiroquai slyšet i dnes.
Dusavé hity jako Light Years, Virtual Insanity nebo Cosmic Girl vystřelily na vrchol britských i jiných hitparád a Jamiroquai tehdy vzácně sjednotili kritiky i průměrné posluchače.
Novinka Light Dust Rock Star na ně vědomě navazuje. Skupina se nepouští do futuristického elektra, je z ní cítit úcta k funky klasikám ze sedmdesátých let. Pestrá deska potěší tu a tam neklidným jazzovým saxofonem nebo i mohutnějším zvukem téměř rockové kytary, jen úsporně nechává zaznít elektronické efekty.
V druhé polovině alba se pustili i do pár pop-soulových balad, ne už tak silných a místy až přearanžovaných. Přestože se frontman Jay Kay v tomto žánru nemůže blýsknout takovými hlasovým fondem, jakým disponují Simply Red nebo George Michael, pořád se jedná o velmi poslouchatelné věci a ani není třeba dodávat, že prakticky všechny tracky mají špičkové basové linky.