Hlavní obsah
IMT Smile, Ivan Tásler třetí zleva. Foto: archiv kapely

Ivan Tásler z IMT Smile slibuje: V létě pojedeme hrát do Čech

Písnička Poď so mnou s raperem Kalim je už na Slovensku hitem. Skladba Osud nahraná se skupinou Chinaski bude možná hitem posléze, a to i u nás. Dalších osm písní na svou příležitost jistě rádo počká. Slovenská skupina IMT Smile vydala nové album nazvané Budeme to stále my a potvrzuje na něm svou sílu i rukopis. Na otázky odpověděl zpěvák a kytarista Ivan Tásler.

IMT Smile, Ivan Tásler třetí zleva. Foto: archiv kapely
Ivan Tásler z IMT Smile slibuje: V létě pojedeme hrát do Čech

Nejste podbízivá kapela, mnohé vaše písně oslovují až po vícerém poslechu. Je to záměr?

Když skládám písničky, nikdy nemyslím na to, jestli budou posluchačsky úspěšné, zda se budou hrát v rádiích nebo jestli budou mít klipy dost zhlédnutí na YouTube. Není mi to vlastní, nechci tak přemýšlet a ani to neumím.

Hudba je pro mě pocitová záležitost a troufám si říct, že ani neumím ovlivnit to, co skládám. Najednou přijde moment, kdy dostanu nápad, a tím se pak řídím. Takové momenty nejsou zase tak časté, a proto si jich vážím.

Jak přicházejí?

Znenadání, a je zajímavé, že se písnička objeví celá. Často se to stane na místě, kde nemohu hned sáhnout po kytaře nebo sednout k pianu. Nahraju si nápad do telefonu a později ho dokončím do tvaru písně.

Zajímavé také je, že první nápad, původní melodickou linku, zpravidla neměním. Před pár dny jsem klukům z kapely pouštěl demosnímek písničky Poď so mnou, ve které rapuje Kali. Všechno zůstalo stejné, i ta rapová složka, kterou jsem v demosnímku naznačoval já.

Řada muzikantů má na skládání písní různé teorie. Většinou hovoří o tom, že si sáhnou do jakéhosi vesmírného počítače a skladbu si z něho vytáhnou. Jak to máte vy?

Podle mě je to spojení několika faktorů. Jedním z nich je talent, další schopnost obklopit se správnými a inspirativními lidmi, a také štěstí. Věřím hlavně na talent a lidi kolem sebe.

Hovořil jste i o štěstí. Kdy se v historii IMT Smile dostavilo to první štěstí, které rozhodlo, že si kapela získá respekt, jenž dnes má?

Bylo to v době, kdy se Richard Müller rozhodl dát mi šanci a požádal mě, abych produkoval jeho desku 01, která vyšla v roce 2001. Předtím jsem pro něho složil písničky Baroko, Nina Ricci nebo Srdce jako kníže Rohan a on mi potom dal šanci produkovat celou desku. Věřil mi, a pro mě i pro celou skupinu IMT Smile to bylo důležité a motivující.

Pomohla nám ale i spousta dalších lidí. Mezi nimi byl například manažer Jožko Šebo, který později pracoval s Janou Kirschner nebo Simou Martausovou. Tím se vracím ke své tezi o spojení se správnými lidmi. Přišly samozřejmě písničky, které se líbily posluchačům, a kapele se dařilo víc a víc.

IMT Smile

Foto: archiv kapely


Pocházíte z Prešova. Žijete tam stále?

Už ne, z Prešova jsem v osmnácti letech odešel do Bratislavy. Obecně si myslím, že muzikanti z východu Slovenska v sobě mají dravost a chtějí ukázat těm bratislavským, že jsou také dobří. Tahle touha je za mnoha úspěchy skupin z východu a vnímal jsem ji i u sebe.

Jinak ale nepatřím k těm, kteří lidi dělí podle toho, odkud pocházejí. Sám mám s lidmi dobré zkušenosti a takové, kteří by rozdělovali jiné, kolem sebe ani nemám.

Je ve vaší hudbě nějaký drobný vliv východoslovenského folkloru?

Ani ne. Folklorem jsem se začal zabývat až v době, kdy jsme vymysleli koncertní spojení IMT Smile se souborem Lúčnica, které bylo velice úspěšné. U nás doma jsme poslouchali spíš Beatles, Rolling Stones a další slavné rockové kapely.

Myslím, že základem hudby IMT Smile je blues. Souhlasíte?

Určitě. Blues miluju, stejně tak roots music, hudební kořeny. Líbí se mi také starý rokenrol nebo reggae. Vliv na mě ovšem měla i slovenská rocková a punková scéna, kapely Slobodná Európa, Tublatanka a podobně.

Díky nim mě začalo bavit zpívat slovensky. Až na malé výjimky jsem ani nikdy nezkoušel zpívat anglicky. A přiznám se, že mě to ani nebaví. Slovenština je krásný jazyk a dává textařům obrovské výrazové možnosti.

IMT Smile jsme založili v roce 1992, když mi bylo dvanáct. V tom roce se konal v Praze na Strahově koncert skupiny Guns N’Roses. Hráli tam s nimi Faith No More a Soundgarden a pro mě to byl nezapomenutelný večer. Tehdy jsem už byl rozhodnutý věnovat se jenom hudbě a neuvažoval jsem o žádném jiném povolání. Jsem rád, že ten sen stále pokračuje.

 

Album Budeme to stále my jste natáčeli v několika zemích. Proč?

Vlastně to vzniklo náhodou. První nahrávání proběhlo v Kalifornii ve studiu v Santa Monice. Byli jsme v něm už v minulosti, ale tentokrát jsme se do něho vrátili na delší čas. Točili jsme v něm proto, že je analogové, čili hudba se v něm zaznamenává na magnetofonový pás. Má navíc obrovské kouzlo. Není vyumělkované a super moderní, naopak je docela skromné a je v něm spousta starých hudebních nástrojů včetně například kláves Hammond.

Nejdříve jsme tam nahráli písničku Budeme to stále my a potom jsme si řekli, že bychom se mohli pustit do realizace celé desky.

Další nahrávání probíhalo v anglickém Kentu. Tam jsme pochopili, že rozhodnutí vydat se točit do zahraničí bylo skvělé. Věnovali jsme se tam pouze nahrávání a mohli jsme pracovat i s tamními muzikanty, které jsme si pozvali. Byli jsme v jiném světě a bylo to velice přínosné.

Zbytek desky jsme zrealizovali v našem domovském studiu v Bratislavě a ve studiu na Barrandově v Praze. Tam jsme natočili poslední písničku na desce, která se jmenuje Osud. S námi v ní účinkují členové Chinaski.

IMT Smile

Foto: archiv kapely

 

Jak k vašemu spojení došlo?

S Chinaski se známe dlouhou dobu a bylo otázkou času, kdy někdo přijde s tím, abychom společně něco natočili. Letos navíc do té kapely nastoupil Tomi Okres, bývalý baskytarista IMT Smile, se kterým máme stále dobré vztahy. Vnitřně jsem cítil, že když se tyhle dvě kapely v studiu setkají, bude to fungovat.

Točili jsme naživo, takže jsme postavili obě kapely vedle sebe. Dvoje bicí, dvě baskytary, dvoje klávesy, kytaristé, zpěváci, všichni jsme byli v jednu chvíli na místě a písničku společně nahrávali. Doteď mě fascinuje, že se nám podařilo dostat více než deset lidí do jedné místnosti, a když se rozsvítilo červené světlo, vznikla z toho skvělá písnička.

Dalším hostem alba je Szidi Tobias. Text písně Podaj mi ruku napsal Peter Lipovský, její již zesnulý partner. Jak ta písnička vznikla?

Text je starší, Peter ho napsal před několika lety a já ho dodatečně zhudebnil. V době, kdy ho psal, oslovila mě Szidi ke spolupráci na nějakých jiných písničkách. Pár jich vzniklo, já se dostal k některým Peterovým textům, ale ten z písně Podaj mi ruku mezi nimi nebyl.

Szidi mi ho dala až později a prozradila mi, že když ho Peter dopsal, řekl jí, že je takový táslerovský. Jsem rád, že si mě nakonec našel. Už když mě napadla melodie, pochopil jsem, proč ho tak označil. Nebyla to náhoda, věděl, že mi bude sedět.

Szidi Tobias je výjimečná umělecká osobnost. Je perfekcionistka, řeší každou maličkost. V něčem mi připomíná přístup Richarda Müllera. Mám rád takové umělecké osobnosti.

Do písně Poď so mnou jste si jako hosta pozvali Kaliho. Proč?

Kali je raper, ale věnuje se dalším žánrům, například reggaetonu. Přestože jsem ho neznal osobně a znal jsem jen jeho tvorbu, naše spojení mě napadlo hned při vzniku písně. Neměl jsem na něho telefon, ale chtěl jsem se držet prvotního instinktu.

Nabral jsem odvahu, zavolal mu a za pět dní byla písnička hotová i s klipem. Jakmile jsme se poprvé setkali, padli jsme si do noty. Oba jsme hned věděli, že to bude fungovat. Kali přišel do studia, já mu zahrál písničku na klavír a on měl za čtvrt hodiny napsaný svůj text.

IMT Smile jsou populární na Slovensku, ale v České republice to zatím tak silné není. Plánujete v tomto ohledu zkusit něco změnit?

Rozhodli jsme se, že si příští rok v létě dáme pauzu na Slovensku a pojedeme hrát více do Čech. Věříme, že se nám tu podaří oslovit více posluchačů. Mnohé festivaly už jsou dohodnuté, jejich seznam brzy zveřejníme.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků