Hlavní obsah

Iva Bittová práskla do plechovky

Zpěvačka a houslistka Iva Bittová je vpravdě umělkyně světového významu. Potvrdilo to album Elida, které v licenci americké firmy Canteloupe vydala brněnská firma Indies. Bittová je natočila za doprovodu newyorského souboru Bang On A Can All Stars, na jehož objednávku vzniklo.

Iva Bittová práskla do plechovky

Umělci se poprvé setkali v roce 2000, kdy Newyorčané pozvali Bittovou na svůj hudební maratón Bang On A Can. "Její vystoupení bylo tajemné a magické. Řekli jsme si, že s touto hudebnicí chceme dál spolupracovat, jen jsme v té chvíli nevěděli, zda to bude improvizované nebo psané," řekl Právu klarinetista Evan Ziporyn.

K realizaci pomohla newyorská Carnegie Hall, která si po úspěchu Bittové v roli Elvíry v opeře Don Giovanni přála uvést na svém pódiu českou houslistku a zpěvačku v autorském projektu. Nyní Elidu představila Bittová společně s Američany v sobotu a v neděli v pražském divadle Archa.

Improvizace

Jako už poněkolikáté ve své kariéře se Bittová musela pustit na neznámou půdu. "Když jsem se ptala souboru na požadované obsazení, byla jsem trochu zaskočena. Zatím jsem v notách psala jen pro smyčcová kvarteta, ale ne pro bicí nebo elektrickou kytaru. To ani neumím. Také jsem nevěděla, zda bych v tomto obsazení (violoncello, klarinet, kytara, klavír, kontrabas a bicí), dokázala napsat 40minutovou skladbu. Proto jsem psala jednotlivé písně, někdy to byla jen dueta třeba hlasu s pianem, nebo tria, něco ale bylo v plném obsazení," odpověděla Právu.

Vzdát to rozhodně nemínila, dala albu rok a půl práce: "Byla to výzva. Chci se dostat co nejhlouběji k prapůvodu bytí, k podstatě a přitom nehledím úzkoprse na žánry." Přesto se ale nezřekla svého charakteristického pojetí a v některých skladbách nechala prostor pro improvizaci: "Při ní se nejblíž dostanu k duši muzikanta. Ale osmdesát devadesát procent muziky je napsáno."

Patrně nejvíc improvizovaných pasáží mají na albu kytarista Mark Stewart a Evan Ziporyn, jemuž improvizace velmi vyhovují. "Ale nejraději mám, když se nedá poznat, co je improvizované a co napsané," dodává. V Ivině přístupu vycítil podobnost s hudbou free jazzového saxofonisty Alberta Aylera: "Má neuvěřitelně široký záběr, udivilo mne, kolik různých vlivů v hudbě uplatnila a jak je propojila."

Některé písně jsou komponované u piana

Improvizované pasáže potěšily i pianistku Lisu Moore: "Dalo mi to svobodu, mohla jsem ji citlivě doprovázet a přitom vyjadřovat i sebe samu."  Zejména na koncertu  bylo patrné, nakolik Bittové tentokrát učarovalo piano: "Když jsem začala komponovat, hodně jsem cvičila na housle. V takových chvílích vždy odbíhám k jiným nástrojům, k trubce, k bubínkům... Tentokrát to bylo piano, některé skladbičky dokonce vznikaly na pianu."

Dokonalá a trochu chladná Elida

Přestože Bang On A Can All Stars je významný americký soubor, věnující se interpretaci soudobé hudby, prim na albu Elida hraje houslistka a zpěvačka Iva Bittová, která skladby napsala.

Soubor jí posloužil jako dokonalý nástroj, jímž svou hudbou rozehrála. Všechny skladby musela sama zaranžovat pro obsazení, s nímž nikdy nepracovala. Rozsáhlé Hopáho Tálitá plné ohlasů lidové hudby ukazuje, jak dokázala aranžemi podtrhnout vyznění skladeb, stejně je tomu i v druhé části Zapískej.

Prezentovala se v nich jako zkušená skladatelka, srovnatelná s Osvaldem Golijovem. Přesto lépe vyznívají prostší písně, jako jsou úvodní Malíři v Paříži s textem Richarda Müllera nebo následující Bolíš mě, lásko. V nich více vystupuje na povrch pro Bittovou tak typická emocionalita, která dokáže strhnout ještě více než sebesilnější skladby. Snad proto je Bittová nejpřesvědčivější sama nebo v menších obsazeních.

Jak důležitá je v jejím případě právě emocionalita, ukázal i koncert. Bittová v něm mohla uplatnit i gesta a mimiku, pomohlo také odlišné řazení skladeb a úpravy aranží.

Celé vystoupení otevíralo závěrečné Nejsi, které zpívala sama jen za doprovodu piana, což dalo skladbě větší hloubku a naléhavost. Další muzikanti se k duu postupně přidávali a koncert gradoval ve společných kompozicích, kde hráli všichni, aby vyvrcholil titulní, téměř rockovou skladbou.

Osobně dávám přednost jiným deskám Bittové, ve kterých je zřetelnější emocionalita a zůstávají patrné stopy hledání. Elida však představuje jeden z vrcholů diskografie Bang On A Can, protože Bittová je i na uměřeném albu mnohem více pocitová a méně intelektuální, než mnozí soudobí skladatelé, kteří si často jen pohrávají s formou.

Iva Bittová: Elida

Indies 46:14

Album však není nové docela, objevila se na něm i starší píseň Zapískej. Bittová k tomu říká, že nemá potřebu zařadit na album jen nové skladby: "Písně, které mi přirostly k srdci, se mohou posouvat dál. Divnou slečinku hraju patnáct let a stále má co říci a je možné si s ní dál hrát."

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků