Hlavní obsah
Bohumil Hrabal se v roce 1994 v pivnici U Zlatého tygra sešel s prezidenty Václavem Havlem a Billem Clintonem. Foto: Právo

Ideálem byla před dvaceti svoboda projevu bez kádrování

Spojení tří proudů české literatury – vycházející v exilových nakladatelstvích, doma v disentu a ve státních nakladatelstvích – v jeden celek bylo prvním z požadavků spisovatelů v listopadu 1989. Svoboda projevu bez kádrování, kdy bude rozhodovat jen literární kvalita.

Bohumil Hrabal se v roce 1994 v pivnici U Zlatého tygra sešel s prezidenty Václavem Havlem a Billem Clintonem. Foto: Právo
Ideálem byla před dvaceti svoboda projevu bez kádrování

Hned 5. prosince se v Praze sešla valná hromada Obce spisovatelů, která se měla stát společnou profesní organizací. Ale nestala se. Symbolickým stvrzením politické proměny byla volba dramatika Václava Havla prezidentem a udělení Řádu bílého lva Josefu Škvoreckému a Zdeně Salivarové, mj. za exilové nakladatelství 68 Publishers.

Slovník zakázaných autorů, vydaný nejdříve v roce 1978 v edici Petlice, v roce 1982 u Škvoreckých a konečně 1991 doma, ukázal množství tvůrců, kteří se od roku 1948 stali obětí zákazů a jiné perzekuce. Vycházely znovu knihy Ivana Klímy, Evy Kantůrkové, Ludvíka Vaculíka, Josefa Topola a stovek dalších, kteří zůstali doma. Z exilu se vraceli Arnošt Lustig, Pavel Kohout, Jiří Pelikán, A. J. Liehm, Pavel Tigrid, časem i některé prózy Milana Kundery, který se mj. mohl konečně přihlásit k autorství hry Jakub a jeho pán, již od roku 1975 svým jménem zaštiťoval režisér Evald Schorm. Čtenáře mohli oslovit autoři, političtí vězni, např. Karel Pecka, Jiří Stránský, Ivan Martin (Magor) Jirous.

O slovo se hlásila nastupující generace. Největší zájem vyvolal román Báječná léta pod psa Michala Viewegha, pohled na život mezi srpnem 1968 a listopadem 1989. Osobitým „vyrovnáním“ s minulostí se staly povídkové knihy Petra Šabacha, podle nichž vznikaly neméně populární filmy Šakalí léta, Pelíšky a další. Prostředí undergroundu přiblížily práce Egona Bondyho nebo později Jáchyma Topola. Svou kvalitu prokázalo dílo Bohumila Hrabala, které vycházelo jak v exilu, v disentu, tak ve státních nakladatelstvích.

Odmítnutí zločinů a společenských deformací od roku 1948 vedlo řadu kritiků k nové vlně kádrování, kdy pro mnoho z nich přestali existovat tvůrci i díla patřící k literární tradici. Objektivní potřeba nové interpretace české literatury 20. století je trvajícím úkolem. Prosadila se svoboda tvorby. Spojení tří proudů české literatury se stalo realitou především na trhu.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků