Článek
Na otázky Novinek.cz odpověděli zpěvák a kytarista Sebastian Jacques, kytarista Martin Šolc, baskytarista Kristián Kraevski a bubeník Josef Keil.
Jaká je vaše hudební generace?
Šolc: Na světě vzniká každý den velké množství hudby. Díky sociálním sítím a internetu je pro nás všechno dostupné, a tak vstřebáváme vlivy i od méně známých interpretů ze zahraničí. Podle mne je to znak naší generace. Svět je globalizovaný a my z něho čerpáme inspiraci. Pod jeho vlivem vznikla v České republice v posledních letech zajímavá alternativní hudební scéna.
Jacques: V dnešní době vznikají hudební projekty jinak, než tomu bylo v minulosti. Žijeme v době, která je muzikou přehlcená. Velké společnosti, které nahrávky vydávají, nemají tolik prostředků jako v době, kdy se prodávaly desky. Zajímá je tak především zisk a nemají jiné důvody muziku podporovat.
Spolupracují s kapelami a umělci, kteří jsou už vyprofilovaní a mají fanouškovské zázemí. Nemají důvod riskovat a dělat těžkou práci na propagaci neznámých hudebníků. O to důležitější je, aby ti, kteří jejich podporu nemají, byli vytrvalí a cílevědomí.
Kdy vám bylo jasné, že prosadit se s novou muzikou bude dřina?
Jacques: Zlomový bod podle mne nastal, když jsme se přede dvěma lety v září vrátili z turné v Kanadě. Řekli jsme si, že do toho půjdeme naplno a nahrajeme tu nejlepší desku, jaké jsme schopni. Tehdy jsme začali pracovat koncepčně.
Co se v Kanadě stalo?
Šolc: Byli jsme spolu pět týdnů, což nás hudebně a lidsky hodně spojilo. Hrát v zahraničí je pro kapelu vždycky inspirující, zvláště když cítí, že ji tam diváci respektují. Po skončení turné jsme věděli, že nám to dává smysl a chceme do toho jít naplno.
Jacques: Zároveň jsme si tam uvědomili, že i přes veškeré úsilí, které do práce v kapele chceme dát, to nemusí vyjít. Potom přišlo loňské nahrávání naší první desky a nám bylo jasné, že jsme na cestě, pro kterou jsme se po turné v Kanadě rozhodli.
Skupina I Love You Honey Bunny.
Producenty desky jsou bratři Dušan a Tomáš Neuwerthovi. Vybrali jste si je kvůli jejich zkušenostem?
Šolc: Cosmic Backgroud Radiation je naše debutové album. Cítili jsme, že potřebujeme někoho, kdo nám nastaví jisté mantinely a pomůže nám desku dotáhnout do konce. Dušan s Tomášem stáli u vzniku pro nás hodně důležitých alb a mají obrovské množství zkušeností, ale zároveň se nebojí experimentovat. Myslím si, že jsme si lepší producenty nemohli přát.
Neschází vašemu albu přece jenom více živelnosti, kterou máte na koncertech?
Šolc: Písně, které jsme před přípravou desky hráli živě, prošly obrovskou transformací. Nejvíce v rámci nahrávání. Možná je to stálo něco ze živelnosti, ale natáčeli jsme studiové album, ne koncertní.
Jacques: Je v tom analogie s divadelní tvorbou, kterou studuji na katedře alterny pražské DAMU. Důležitý je proces, jenž k něčemu vede. Že jsou na začátku idea a koncept, je základ. Mění se ale podle toho, kdo na nich pracuje, kolik do nich lidé vnášejí, jak moc mezi nimi probíhá dialog a jak jsou pilní a pracovití.
Během nahrávání alba jsme s Dušanem a Tomášem vedli dialog. Vedli ho ale i oni mezi sebou, nastavovali nám zrcadlo a my díky tomu mohli na svou tvorbu nahlížet v trochu jiném světle. Výsledkem je album, na kterém jsou písně možná klidnější, než jak je hrajeme na koncertech, ale o to čistší.
Co děláte po vydání alba?
Jacques: Soustředili jsme se na to, aby skladby z něho zněly co nejlépe naživo. Jakmile jsme byli spokojení s výsledkem, začali jsme pracovat na nových skladbách. Víme, že nesmíme takzvaně usnout na vavřínech.
Kraevski: Po vydání desky jsme odehráli spoustu koncertů u nás i v zahraničí. Hráli jsme v Německu, Maďarsku, Polsku, vystupujeme na letních festivalech. Každý koncert je pro nás krok dopředu.
Je pro vás přirozené uvažovat o tom, že se prosadíte i v zahraničí?
Šolc: Myslím si, že je důležité, abychom se vnímali jako součást Evropy. I z geografického hlediska jsme v Praze doslova kousek od všeho a hrát mimo Českou republiku by vlastně neměl být takový problém. Díky tomu, že se můžeme prezentovat přes internet v podstatě kdekoli, je pro nás zajímavé cestovat a hrát v cizině. Snažíme se být evropská kapela.
Kraevski: V hudebním stylu, kterému se věnujeme, u nás existují určité mantinely. Na mysli mám třeba anglické texty a muziku čerpající z vlivů angloamerické klubové scény. Narážíme na ně a budeme na ně narážet dál, takže se chceme uplatnit v zahraničí, kde ty mantinely nejsou až tak zřejmé.
Jacques: Vyplývá to také z našich kořenů. Všichni v kapele jsme evropské děti, nikdo z nás není úplně čistý Čech. Hranice pro nás zcela přirozeně neexistují, což mi připadne fascinující. Nedovedu si představit, že bych se nemohl rovnou teď sbalit a svobodně cestovat.
Co pro vás znamená účast na letošním festivalu Sziget?
Šolc: Máme z toho velkou radost a moc se na ten koncert těšíme. Myslím si, že nás to posouvá přesně tím směrem, kterým chceme. Sziget je obrovský evropský festival, na kterém hrají ty největší jména hudebního světa. Pokusíme se na něm odehrát co nejlepší koncert a pořádně si to užít.
Na festivalech Rock for People a Colours of Ostrava jste hráli v nezvyklém složení. O co šlo?
Keil: Vytvořili jsme projekt, který rozšiřuje naše klasické složení. Pojmenovali jsme ho I Love You Honey Bunny + Space Crew. Vystupuje v něm s námi smyčcové trio a perkusionista. Zahráli jsme s nimi na Rock for People, Fingers Up i Colours of Ostrava. Chtěli jsme pro tyto festivaly připravit něco speciálního.
Může se vám hodit na Zboží.cz: