Hlavní obsah
Ľubomír Dolný dohlížel na hudební nastudování řady muzikálů. Foto: Jan Handrejch, Právo

Hudební pedagog Ľubomír Dolný: Interpretace písní Elánu je těžká

V pražském Divadle Kalich bude mít 5. září premiéru muzikál Voda (a krev) nad vodou. Příběh spojovat a posunovat písničky kapely Elán, stejně jako tomu bylo u muzikálu Osmý světadíl, jenž měl na stejné scéně premiéru před osmi lety. Hudební nastudování má na starosti hudební pedagog Ľubomír Dolný.

Ľubomír Dolný dohlížel na hudební nastudování řady muzikálů. Foto: Jan Handrejch, Právo
Hudební pedagog Ľubomír Dolný: Interpretace písní Elánu je těžká

Za co všechno v muzikálu odpovídáte?

Za všechno, co se týká muziky. Byl jsem při výběru písniček, výběru účinkujících, starám se o to, aby byly písně co nejlépe interpretované, a protože autorem hudební nahrávky k nim je Vašo Patejdl, zpěvák, skladatel a klávesista skupiny Elán, jsem spojka mezi režisérem Jánem Ďurovčíkem a jím.

Jsem u korepetic skladeb. V tomto projektu i kvůli jazyku, protože většinou čeští umělci v něm zpívají slovensky. V podstatě by se dalo říct, že jsem hudební režisér.

Jsou písničky skupiny Elán na interpretaci těžké?

Jsou velice těžké. Většinou je to tak, že když se připravuje nějaký hit muzikál a jsou v něm písně mužské kapely či interpreta, je těžký na nastudování pro ženy. Mužský rozsah je trochu jiný než ženský, s čímž je potřeba se při přípravě vyrovnat.

Když se dělá muzikál s písničkami Elánu, je to těžké i pro muže. Muzikálové party jsou postavené pro tenory, barytony nebo basbarytony. Jožo Ráž z Elánu ale zpívá někde nad tenorem, tedy i když máme k dispozici ty nejvýš zpívající zpěváky v Čechách, při přípravě musíme v mezích pěveckých poloh zvažovat, co je ve prospěch inscenace, a co je samonosný pěvecký projev.

Ľubomír Dolný

Foto: Jan Handrejch, Právo

Barva hlasu Joža Ráže i Vaša Patejdla je tak charakteristická, že vlastně dotváří atmosféru skladeb Elánu. Jak se vám s vědomím toho na hudební složce muzikálu pracuje?

Nejdůležitější je trpělivost v rámci vyhledávání tóniny melodických linek a toho, co komu ze zpěváků sedí. Obvykle je to tak, že znám zpěváka, znám jeho rozsah, a to je rovnice, jejímž výsledkem je tónina písně pro muzikálové nastudování. U skladeb Elánu je ale ještě důležitá správná poloha pro barvu a tlak hlasu.

Některé konečné tóniny jsme našli třeba až na šestý pokus. Třeba při duetech jsme zjišťovali, které polohy jsou lepší pro kluky, a které pro holky. Byla to alchymie. Dokud jsme nebyli spokojeni s tlakem skladby, s jejím charakterem a barvou hlasu interpreta, nepovažovali jsme výsledek za konečný.

Zohledňovali jste to i při konkurzech do rolí v muzikálu?

Samozřejmě. Obecně jsme nicméně hledali lidi, kteří umějí zpívat, tancovat i hrát. V Divadle Kalich jsou určité stálice, s nimiž jsme mohli počítat, protože jsou pro nás sázkou na jistotu. Mám na mysli Honzu Kříže, Romana Tomeše, Zbyňka Frice, Tomáše Löbla, Marušku Křížovou nebo Michaelu Tomešovou.

Vybrali jsme si ale i řadu nových lidí, kteří museli na konkurzech předvést, co v nich je. Museli zatancovat a zazpívat, což byl předpoklad k tomu, aby se dostali i do hereckého castingu.

Zbyněk Fric a Michaela Tomešová.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Kdo je vaším největším objevem?

Já za něj považuji nejspíš Mariannu Polyákovou. Před šesti lety to byla ještě jen má žákyně na konzervatoři v Bratislavě. Já ji tedy znal, režisér Ďurovčík ji poznal nyní. Obecně je ale pro mě objev celá ženská část ansámblu. Jsou to šikovné holky, které umějí tancovat a zpívat, což už se v dnešní době tolik nenosí.

Jak to?

Na muzikálové scéně se v posledních letech objevuje spousta kompromisů. Často se stává, že režiséři dají přednost někomu, kdo umí výborně zpívat, ale jako herec či tanečník tak dobrý není.

V muzikálu Voda (a krev) nad vodou jsou v písních pasáže, které v originálních verzích na albech nejsou. Proč?

Jsou to pro nás prostory pro dokreslení situace. Každá písnička, kterou jsme do muzikálu vybrali, někam směřuje. Na albu je samonosná, my ji ale potřebovali vsadit do děje tak, aby se divák neptal, proč v něm je, ale aby naopak přijal její roli bez výhrad. Je to divadelní práce.

Která skladba je podle vás uměleckým vrcholem tvorby Elánu?

Pro drtivou většinu lidí z Čech a Slovenska je to Voda, čo ma drží nad vodou. Pro mě jsou to desítky dalších kvalitních písní. V muzikálu je například písnička Tisíc a jedenkrát, kterou napsal Ľubomír Horňák a je opravdu nádherná. Kdybych vybral jen jednu, ty ostatní bych poškodil. Je jich opravdu spousta.

Jsou v muzikálu i písně, které byly v Osmém světadílu?

Ne, všechno jsou nově vybrané skladby. Voda (a krev) nad vodou na Osmý světadíl nenavazuje ani v příběhu.

Ľubomír Dolný vystudoval konzervatoř v Košicích a VŠMU v Bratislavě. Působí převážně na bratislavské Nové scéně a v Divadle Andreja Bagara v Nitře. Na muzikálové půdě spolupracoval s režiséry Jozefem Bednárikem, Jánem Ďurovčíkem, Milanem Lasicou, Martinem Kákošem a dalšími. Spolurealizoval více než třicet muzikálových inscenací.

Participoval na přípravě původních slovenských muzikálů Čajočky, Maria Antoinetta, František z Assisi a Rasputin. V Divadle Kalich spolupracoval již na muzikálech Osmý světadíl, Pomáda, Mauglí, Horečka sobotní noci, Atlantida, Srdcový král a Vlasy. Je autorem hudby k muzikálu Princ a Večernica (2012) pro Novou scénu v Bratislavě.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků