Hlavní obsah
Zleva Ráchel (Liudmila Slepneva) a Eudoxii (Jana Bernáthová) dělí jen barva jejich rukou. Foto: Peter Breier

Halévyho Židovka jako obraz střetu ideologií

Halévyho Židovka představuje typický žánr velké francouzské opery s milostným příběhem, velkými baletními scénami a tragickým vyústěním. Dnes však na ní láká inscenátory především téma středu židovské a křesťanské ideologie. I proto se objevila na scénách v Mnichově, Vídni, Drážďanech, Stuttgartu, Mannheimu, Antverpách i Gentu.

Zleva Ráchel (Liudmila Slepneva) a Eudoxii (Jana Bernáthová) dělí jen barva jejich rukou. Foto: Peter Breier
Halévyho Židovka jako obraz střetu ideologií

Inscenace Vlámské národní opery z roku 2015 byla nyní nově uvedena i ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Nastudoval ji režisér Peter Konwitschny, přední osobnost současné světové opery. Je to již jeho pátá spolupráce s bratislavským souborem.

Konwitschného tým zbavil operu baletních scén a soustředil se na příběh židovské dívky, jež je ve skutečnosti dcerou pozdějšího kardinála de Brogni. Její otec Éléazar ale raději obětuje život svůj i její, než by připustil konvertování ke křesťanství.

Židovku Ráchel alternující (Katarína Flórová) proměnil režisér v sebevražednou atentátnici.

Foto: Peter Breier

Režisér operu vsadil do obecného bezčasí, postavy oblékl do současných kostýmů a křesťany od židů oddělil modře a žlutě nabarvenými rukama. Děj se odehrává na takřka prázdné scéně s chrámovou rozetou v pozadí, vzdušnými trubkovými konstrukcemi a krásným svícením.

Naroubovat na půdorys Židovky alegorii dnešního antisemitismu a xenofobie se však režisérovi bezezbytku nepodařilo, ačkoli sbor i sólisty nechal zpívat mezi publikem v hledišti, mávat takřka prvomájovými praporky, mířit na sebe revolverem a židovku Ráchel dokonce proměnil v sebevražednou atentátnici omotanou výbušninou.

I tak ale zůstala víc romantickou operou, kde i závěrečné obětování Ráchel je spíše věcí osobní msty než ideologického fanatismu. Konwitschného koncepce funguje zajímavě v dílčích momentech, příjemně vyzní i pokus o ironické shození příběhu, ale nikoli ve svém celku.

Protivníci (zleva) kardinál de Brogni (Peter Mikuláš) a žid Éléazar (Michal Lehotský) v bratislavské inscenaci

Foto: Peter Breier

Stoprocentně přesvědčivé není ani hudební nastudování včetně pěvců. Dirigent Robert Jindra má vypracovány dramatické polohy Halévyho partitury, ale orchestr nehrál na premiéře bez chyb a ani s patřičně přesvědčivým výrazem a dynamickou plasticitou.

Ruská sopranistka Liudmila Slepneva předvedla ucelený herecko-pěvecký výkon, pro Ráchel je ale ideální dramatičtější hlas. Pěvecky nepříliš výrazná byla Jana Bernáthová v koloraturní kněžně Eudoxii, oběma sólistkám nejlépe vyšly jejich duety.

Michal Lehotský jako Éléazar podal přesvědčivý výkon, byť vyznění stěžejní árie Rachel, quand du Seigneur hodně zvukově i výrazově ztratilo umístěním na kraj hlediště.

Peter Mikuláš jako kardinál de Brogni byl herecky velmi suverénní, pěvecky bohužel nedosáhl na nejhlubší tóny náročného basového partu. Vynikající výkon podal sbor, jenž je zde jednou ze stěžejních postav a jenž dokonale naplnil i Konwitschného náročné režijní představy.

Celkové hodnocení: 70 %

Jacques Fromental Halévy: Židovka (La Juive)

Hudební nastudování Robert Jindra, režie Peter Konwitschny, režijní realizace Dorian Dreher, scéna a kostýmy Johannes Leiacker, světelný design Manfred Voss, sbormistr Pavel Procházka, dramaturgie Bettina Bartz

Premiéra 7. dubna na Nové scéně Slovenského národního divadla, Bratislava

 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků