Hlavní obsah
Hollarovo dílo Kostýmní studie ženy Foto: Jan Handrejch, Právo

Grafik Václav Hollar měl smysl pro detail, k vidění je v paláci Kinských

Jako první na světě představuje Národní galerie Praha jednoho z nejznámějších grafiků 17. století Václava Hollara také jako kreslíře. Jádro výstavy Václav Hollar a umění kresby, která trvá do 23. února 2020 v paláci Kinských, tvoří nejlepší díla z její vlastní sbírky, ale většina z téměř dvou set kreseb pochází ze zahraničí, hlavně z Německa a Velké Británie, kde umělec prožil většinu života. Některé kresby do Prahy půjčila i britská královna Alžběta II.

Hollarovo dílo Kostýmní studie ženy Foto: Jan Handrejch, Právo
Grafik Václav Hollar měl smysl pro detail, k vidění je v paláci Kinských

Dílo Václava Hollara připomíná Národní galerie po dvanácti letech. Tehdy oslavila 400. výročí jeho narození rozsáhlou výstavou grafických prací. Obě přehlídky, tehdejší i současnou, připravila jako hlavní kurátorka Alena Volrábová.

Ředitelka Sbírky kresby a grafiky Národní galerie je zároveň také autorkou nového soupisového katalogu Hollarových kreseb. Poslední pocházel z roku 1938 a nezachycoval nové výsledky bádání. Volrábové se nyní podařilo vyhledat a určit kolem 450 kreseb, které se nacházejí ve veřejných i soukromých sbírkách na celém světě. Některá díla přitom jako Hollarova vyloučila a několik dalších považovaných za práce z umělcova okruhu naopak určila jako jeho vlastní. Kromě soupisového vydala galerie i obvyklý katalog k výstavě.

„Kresby bývají k vidění málokdy, protože jsou velmi křehké a citlivé na světlo,“ upozorňuje na výjimečnou příležitost Alena Volrábová a dodává, že výstava umožňuje návštěvníkům i porovnat Hollarovy nejlepší práce s kresbami jeho předchůdců i následovníků a samozřejmě také současníků, jako byli například Karel Škréta či Rembrandt van Rijn.

Hollarova díla se vyznačují precizností a smyslem pro detail. Umělec používal podobné materiály jako jeho současníci, v počátcích běžně rudku, později dosáhl mistrovství v perokresbě, kterou mnohdy koloroval jemně barevnými tóny.

Podobně jako v grafice také v kresbě volil nejraději topografické náměty, zejména panoramatické městské veduty. Tvořil však i drobné krajinné motivy, zátiší nebo portréty. K výjimečným motivům v jeho díle pak patří davová scéna zobrazující popravu několika kacířů, ženský akt či výrazně barevná kostýmní studie ženy. Všechny tři zmíněné práce jsou k vidění na výstavě, včetně dalších zvláštností, jako například dnes už ikonické kresby kočičí hlavy. Poněkud záhadný autorův komentář Dobrá kočka, která nemlsá, připomínající pořekadlo, se dodnes nepodařilo vysvětlit, a tak se divák musí nadále spokojit s holým faktem, že hlava kočky (ve třech verzích) vznikla v souvislosti se studiemi kožešinových rukávníků.

Podobizna Hanse von Zürich podle Hanse Holbeina

Foto: katalog výstavy

Václav Hollar se narodil v roce 1607 v Praze, jejíž uměleckou atmosféru tehdy ještě výrazně ovlivňoval císař Rudolf II. Z rodné Prahy odešel jako dvacetiletý, kdy ze země utíkalo po sporech s Habsburky také množství českých protestantů. A protože se mladý Hollar zajímal především o zobrazování městských motivů a méně o figurální náměty, nepřidal se k hlavnímu proudu evropských umělců směřujících do Itálie, odkud už se šířilo baroko, ale místo toho zamířil do Německa. Ve Frankfurtu nad Mohanem pak vstoupil do učení do proslulé rytecké dílny Matthäuse Meriana.

Jeho další osudy ovlivnilo setkání s Thomasem Howardem, hrabětem z Arundelu, který právě cestoval jako vyslanec anglického královského dvora po Evropě. Hollar se k němu připojil a jeho putování obrazově dokumentoval. Při té příležitosti také naposledy v životě navštívil Prahu a svoji rodinu. Roku 1636 odjel se svým mecenášem do Anglie a ujal se úkolu uspořádat jeho bohaté umělecké sbírky.

V umělcově životě nastalo úspěšné a šťastné období – oženil se, narodila se mu dcera a syn, v Howardových službách byl zajištěný, kromě katalogu sbírek pro hraběte se věnoval i vlastní tvorbě. Pak ale vypukly i na britských ostrovech politické spory a občanská válka a Hollar s rodinou proto raději následoval Howarda do Antverp. V Holandsku kromě aktuálních místních námětů zpracovával i starší inspirace, například velký pohled na Prahu ze svahu Petřína, který se řadí k jeho nejoceňovanějším pražským výjevům. Na výstavě je k vidění v blízkosti kreseb přístavů a lodí na rozbouřeném moři, vedle Rembrandtových skic s podobnými náměty.

Hollar proslul především panoramaty evropských měst, přičemž v jeho díle byla nejvíce zastoupena metropole Británie, kam se v roce 1652 s rodinou vrátil. Jeho Pohled na Londýn, který ukazuje podobu města před velkým požárem z roku 1666, dokonce posloužil jako model pro jeho rekonstrukci.

Jenže druhé anglické období mělo k původnímu štěstí daleko, nedlouho po návratu Hollarovi zemřela manželka a pozdější morovou epidemii nepřežil syn. Howard byl v té době už také po smrti a ani politická situace nebyla pro Hollara právě příznivá. Dřívější vazby na dvůr popraveného krále Karla I. mu příliš neprospívaly. Podle Volrábové byl sice stále v kontaktu s intelektuální a šlechtickou vrstvou a vydával svoje cykly jako dřív, ale už na tom nebyl tak dobře. Pracoval hlavně jako ilustrátor.

Přesto na sklonku života vytvořil ještě pozoruhodné práce. V 62 letech se překvapivě přidal k výpravě Howardova vnuka do Afriky, kde měla Británie zájem vybudovat vojenskou pevnost. Podobně jako kdysi v mládí se ujal úlohy výpravu obrazově dokumentovat. Ačkoli značnou část jeho starší tvorby představují menší práce, roku 1669 při pobytu v marockém městě Tangeru se neobvykle rozmáchl na větší formáty a v jeho panoramatických obrazech krajiny jako by se lehce uvolnil i rukopis.

Zemřel v Londýně v roce 1677, jen několik let po návratu.

Může se vám hodit na Firmy.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků