Hlavní obsah
Aleš Najbrt je sice úspěšný grafik, ale velká filmová role by ho přitahovala. Foto: Jan Šída, Právo

Grafik Aleš Najbrt: Jsem celoživotní optimista

Jméno Aleše Najbrta je spojené především s grafickým designem. Studio Najbrt, které vede se svou ženou Zuzanou Lednickou, tvoří mimo jiné vizuál MFF Karlovy Vary, časopisu Reflex nebo logo města Ostravy. Najbrt je však také členem tria Tros Sketos a ekvilibristického dua Thomas & Ruhller, hrál v mnoha filmech (Bony a klid nebo Pražská pětka), je členem hudební skupiny M. T. O. Universal. Výstava Studio Najbrt Basics, která trvá v Západočeské galerii Plzeň do 3. listopadu, prezentuje jeho nejznámější grafické práce.

Aleš Najbrt je sice úspěšný grafik, ale velká filmová role by ho přitahovala. Foto: Jan Šída, Právo
Grafik Aleš Najbrt: Jsem celoživotní optimista

Vždycky jste se cítil být především grafikem, nebo jste uvažoval i o jiných profesích?

Řekl bych, že vždycky převažovala profese grafika nebo designéra. Ačkoliv, když jsem studoval, zajímala mě i malba obrazů a grafika. Takže jednu dobu nebylo jasné, jestli se budu věnovat volné tvorbě, nebo užitému umění. Nakonec vyhrálo to užité, protože mi přišlo, že svět volného umění je tak trochu manipulovaný a hodně ho ovlivňují kurátoři, galeristé a obchodníci s uměním.

V oblasti užitého umění to tak není?

Ne, protože na jedné straně stojíte vy a na druhé klient, který si vás najal. Ten vaši práci buď koupí, nebo nekoupí. Je to přirozenější. Umění mě ale samozřejmě přitahuje a mám k němu velmi vřelý vztah.

Výstavu tvoří trika, na kterých jsou grafické motivy. Je to proto, že symbolizuje všechny vaše role, tedy designéra, grafika, zpěváka či herce?

To byl nápad kurátora výstavy Michala Nanoru. Řekl bych, že ho k tomu vedl fakt, že triko je dnes důležité médium. Představuje nosič, na němž najdete často nějaký grafický design, se kterým se musíte ztotožnit.

Kolik je na výstavě triček?

Padesát pět plus jedno, na kterém je logotyp výstavy. Počet souvisí s prostorem a s výsledným výtvarným řešením, o které jsme požádali architektku Lenku Míkovou. Chtěli jsme, aby si každý návštěvník mohl všechno komfortně prohlédnout a bez problémů přečíst obsáhlé popisky. Není to tedy retrospektiva, ale spíš určité gesto a výběr z naší práce. Většinu vybíral Michal, ale mluvili do toho samozřejmě i ostatní členové studia.

Bude výstava k vidění i v jiných městech?

Výstava je koncipovaná speciálně pro prostor Západočeské galerie. Ovšem na druhou stranu se jejímu přenesení do dalších galerií nebráníme.

Dají se vystavená trička zakoupit?

Na výstavě si mohou lidé koupit pět typů trik. Ale na e-shopu studia si lze koupit kterékoli z nich. Navíc jsme je využili při tvorbě katalogu. Napadlo nás, že bychom do nich mohli obléci kolegy ze studia, kamarády i zákazníky a vyfotit je v nich.

Jakým způsobem vlastně vznikají vaše grafické nápady?

Někdy si prostě kreslíte, děláte skici a něco z toho vyplyne. Někdy zase kolektivně diskutujeme, občas se i pohádáme, ale naučili jsme se vzájemně tolerovat a vždycky se nakonec dohodneme.

Tak vzniklo i logo 49. ročníku MFF Karlovy Vary ve formě prasátka?

To je práce Marka Pistory, který se snažil udělat nějaké pěkné logo ze čtyřky a devítky a vyšlo mu z toho prase. Mně se to líbilo, byl to sice úlet, ale představoval něco, co si lidé budou pamatovat a zamilují si to. Když prasátko viděl ředitel festivalu Jiří Bartoška, tak mu hned dokreslil ocásek.

Co vlastně musí mít dobré logo, aby bylo úspěšné?

Ideální je, když logo dobře vyjadřuje obsah daného tématu. Ale nemusí to nutně být obsah ve smyslu ilustrativním. Může vyjadřovat spíš pocit. Líbí se nám, když je logo jednoduché a každý si ho interpretuje po svém. Třeba slavné logo kapely Rolling Stones s vyplazeným jazykem přece není ilustrací její hudby, ale nějakých pocitů, nadhledu, drzosti. To je i případ loga firmy Apple nebo IBM, i když zase jinak.

Jak vypadá naše současná grafická scéna?

Komunisti zničili náš vkus. To se týká jak tvůrců, tak i zákazníků. Sice se to posouvá k lepšímu, ale jde to, jako všechno v této zemi, velmi pomalu. Ale já věřím ve zlepšení, jsem totiž celoživotní optimista. Nových a kvalitních designérů přibývá.

Hrál jste také, i když menší role, v mnoha filmech, naposledy ve filmu Bourák. Přijal byste hlavní roli?

Hodně bych váhal. Jednak z časových důvodů a pak bych musel být přesvědčený, že to zvládnu. Ovšem upřímně řečeno, velmi by mě to přitahovalo. Nejvíc by mě bavilo hrát nějakého dementa v absurdní komedii.

V divadle Sklep stále hrajete?

Výjimečně, někdy účinkuju na vánoční besídce. Spíše se věnuju projektu Tros Sketos spolu s výtvarníky Františkem Skálou a Jaroslavem Rónou. A pak taky vystupuji s Janem Slovákem coby člen ekvilibristického dua Thomas & Ruhller či jako zpěvák v kapele M. T. O. Universal. Tyhle aktivity vznikly v osmdesátých letech a stále běží dál.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků