Hlavní obsah

Graffiti i obrazy zrozené z odkazu Louvru

– PRAHA
Právo, Peter Kováč

Česká historička umění žijící ve Francii Helena Staubová, zabývající se Rodinem, Redonem a Bourdellem, přivezla do pražského Mánesa samostatnou výstavu letos třicetiletého pařížského výtvarníka Cédrica Lollii.

Foto: Josef Zajíc

Ostrava 25.1.2018 Mezinárodní atletický mítink Czech Indoor Gala 2018. Atletická hala v Ostravě. Dům roku 2016

Článek

Lollia se narodil v Abymě na francouzských Antilách a začínal jako sprejer v pařížském metru, kde svoje výtvory podepisoval pod pseudonymem Apolo. Zaujal ho odkaz klasiků evropské malby (Manet, Delacroix, Mantegna, Giotto), ale i spontánní umění přírodních národů. S rodiči pobýval v jihoamerické Guyaně, kde maloval totemy vytvořené ze zbytků dřeva z truhlárny.

V USA se seznámil s fotografem Stephenem Tortonem, nejbližším spolupracovníkem Jeana-Michela Basquiata. Nadchla ho jeho idea, že zkušenosti z graffiti se dají uplatnit i na velkých závěsných obrazech. V roce 1999 se natrvalo usadil v Paříži, kde žije a maluje ve squattu na dvanácti metrech čtverečních. Ráno odsune do rohu matraci, na podlahu položí dvoumetrové plátno a začíná malovat. Jeho výtvarné motivy jsou odvozené z kompozic starých mistrů, které viděl v Louvru, ale vycházejí i z jemu vlastní tradice graffiti. Zvláštní a divoká kombinace.

Základem je zjednodušená až primitivní kresba lidské postavy, která se stále opakuje, ale na jinak barevném pozadí. Je to úzké propojení figurativního umění a barevné abstrakce. Až křiklavá pestrost a plošná dekorativnost patří k současné renesanci malby. Na otázku "Co mě zajímá," odpovídá autor: "mytologie, náboženství, tradice, všechno co ovlivňuje a inspiruje umělce, láska, sex, život."

Navzdory až živelnosti malování lze Lolliovi vyčíst stereotypnost. V Mánesu to vypadá, jako by byl vystaven jen jeden obraz, s tím, že každé další plátno následně rozvíjí ústřední motiv nebo je jeho variantou. On sám má na takové výtky jednoduchou odpověď: "Podobně jako figurativní malíři zobrazují stále stejné muže a ženy, i já dělám totéž. Všechny moje postavy jsou vytvořeny na shodném principu dětské kresby, vyvíjejí se a mají tvary kostlivců. Mužské tělo obsahuje tři čáry, to jsou žebra. Ženské tělo, obraz plodnosti, se u mě nemění: má prsa a klitoris."

Mnohé ze svých nápadů uplatňuje v designu, třeba v návrzích pro potisky na trička, šaty nebo tašky, které podepisuje jménem Clothart. Jeho vzory jsou Keith Haring a Jean-Michel Basquiat. V jejich stopách by chtěl pokračovat dál. A cestou ke slávě by mu mohla být právě Kafkova Praha nebo van Goghovo Arles, kde má jeho výstava reprízu.

Výstavní síň Mánes, Praha

Kurátorka Helena Staubová

Výstava prodloužena do 28. února

Reklama

Výběr článků

Načítám