Hlavní obsah

GLOSA: Český lev má hezkou tvář, co ale filmy?

Právo, Věra Míšková

Vyhlašování Českých lvů vstoupilo do druhého dvacetiletí s novou tváří, novou podobou sošky, v novém prostoru, s novými kategoriemi i bez některých dřívějších.

Foto: Michal Doležal, ČTK

Zvukaři Petr Čechák (vlevo) a Marek Hart převzali cenu České filmové a televizní akademie Český lev za nejlepší zvuk.

Článek

Z nich zrušení Lva za divácky nejúspěšnější film přivedlo před Rudolfinum skupinky, protestující proti tomu, že tudíž nebudou oceněny Troškovy Babovřesky, které loni vidělo přes 650 tisíc diváků. To je z českých filmů zdaleka nejvíc.

Druhý Příběh kmotra jich měl polovinu, o těch, jejichž názvy zněly Rudolfinem, ani nemluvě. Ani jeden z oceněných se v žebříčku návštěvnosti nedostal do první padesátky, z nominovaných patnácti jen čtyři.

Zato se urodilo hodně „také filmů“, které se dostaly do kin přesto, že jsou hloupé, zoufale neumětelské a vyhánějí diváky z kin. Za dnešní vstupné se totiž člověk zklame jednou, podruhé – a potřetí se českému filmu vyhne. Snadno pak mine třeba nenápadný snímek Jako nikdy, který by za ten lístek stál.

Lidé dnes chodí do kina hlavně tehdy, když vědí, že dostanou zhruba to, co čekají. Přes půl miliónu věrných má Zdeněk Troška, chodí se na příběhy, které lidi obecně zajímají (Příběh kmotra), na komedie i jiného typu než Babovřesky (Revival) i na romantiku (Křídla Vánoc). Má to logiku a vyplývá to ze zdejších tradic.

Při vyhlašování cen tedy letos televizní diváci neměli moc komu fandit, a to je škoda. Večer to byl hezký – na krásné scéně, která dokonale ladila s prostředím, kultivovaně vtipný Marek Eben. Trochu „nuda“ byla při vyhlašování vítězů, ale to by mohlo být už příští rok docela jiné.

Filmy budou mít mimo jiné Jan Svěrák, Alice Nellis, Vladimír Michálek… Snad se máme nač těšit a snad bude příští nominované i laureáty respektive jejich filmy znát víc lidí.

Reklama

Výběr článků

Načítám