Hlavní obsah
Jan Skácel Foto: Kestner Karel, ČTK

Mezi mé oblíbené básníky patří moravský bard Jan Skácel. Po tzv. pražském jaru se však dostal na index, a tudíž nemohl příliš publikovat.

Jan Skácel Foto: Kestner Karel, ČTK
GLOSA: Čekání na Skácela

Teprve až po roce 1981 směla vycházet jeho díla, ale pouze v rámci brněnského nakladatelství Blok. V roce 1988 právě toto nakladatelství uvedlo na trh jeho sbírku básní pod názvem Kdo pije potmě víno. V Hybernské ulici v centru Prahy bylo malé knihkupectví, které se specializovalo na knižní produkci tehdejších krajských nakladatelství.

V příslušný čtvrtek, tedy v den, kdy vycházely knižní novinky, jsem hned ráno po půl osmé pod jistou záminkou odešel z práce a zamířil k uvedenému obchůdku. Před ním už ve spořádaném šiku stálo několik zájemců, a i za mnou pomalu narůstala fronta ve směru k dnešnímu Masarykovu nádraží.

Přesně v osm hodin vyšel z krámu menší podsaditý prodavač a bez dalších slov nás začal počítat. Když přišel ke mně, tak se zastavil a řekl: „Vy jste poslední Skácel, kterého mám.“ Má duše radostně zajásala, na rozdíl od těch, kteří stáli za mnou. Smutní a zklamaní pomalu odcházeli.

Vítězně jsem poté vykročil se zakoupenou a novotou vonící knihou. Básník Jan Skácel se bohužel sametové revoluce nedočkal. Zemřel těsně před ní 7. listopadu 1989.

V následujících letech vyšly posmrtně další jeho práce, ale útlá knížečka s názvem Kdo pije potmě víno, kterou jsem tenkrát zakoupil, nebo vlastně vybojoval, je pro mě nejcennější Skácel, kterého ve své domácí knihovničce mám.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků