Článek
„V šedesátých letech žil v Krakově kluk, který byl posedlý zabíjením,“ prozradila Právu producentka filmu Agnieszka Kurzydlo. „Nejprve se mu několik vražd nepovedlo, ale nakonec si jich na své konto pár připsal. Jmenoval se Karol Kot a zajímavé bylo, že v jednu chvíli změnil zaměření. Místo starších žen začal zabíjet děti. Předtím měl ale nějaký čas pauzu, což bylo také velmi zvláštní. Nakonec ho policie dopadla a v roce 1968 byl odsouzen k trestu smrti. Když ho pověsili, bylo mu dvacet jedna let. Právě proto, že byl tak mladý, vstoupil do dějin světové kriminalistiky.“
V Krakově dosud žije spousta lidí, kteří si na Kota pamatují. Řada z nich ho prý vnímala jako příjemného chlapce a dodnes nevěří, že byl sériovým vrahem. V Polsku se stal i proto legendou a také inspirací pro film režiséra a kameramana Marcina Koszalky. Je to jeho celovečerní debut. Hudbu k filmu napsal český skladatel Petr Ostrouchov.
„Náš film je Kotovým příběhem pouze inspirován. Jeho tématem jsou především lidské slabosti a schopnost odolat pokušení. Je to film o válce mezi možností a chtěním něco udělat. Mnoho lidí na světě má sen o tom, že budou slavní. Řada z nich je pro to schopná udělat cokoli, i o tom je ten film. V letech 1967 až 1968, kdy se odehrává, ještě nebyl internet a ke slávě nestačil počet lajků na Facebooku,“ říká Kurzydlo.
Fotografie z polského filmu Červený pavouk.
Mladého sportovce, který je fascinován osobností sériového vraha, ztvárnil herec Filip Plawiak. „Je to jedna z těch rolí, na které řada herců dlouho čeká. Já měl to štěstí, že jsem se k ní dostal záhy poté, co jsem opustil školu. Hlavní hrdina je komplikovaná postava, je to velmi psychologická role, minimalistická. Už když jsem četl scénář, byl jsem nadšen,“ řekl Právu Plawiak.
Na otázku, jestli se příběhem Karola Kota zabýval a studoval ho mimo scénář, odpověděl, že nikoli. „Režisér Martin Koszalka mi řekl, abych to nedělal. Nechtěl se se mnou o tom tématu bavit, protože si přál, aby ve mně rostla zvědavost a abych co nejupřímněji zahrál rostoucí fascinaci zlem, kterou můj hrdina Karol Kremer prochází.“
Film se v Polsku setkal s vřelým přijetím, současně ale vedl spoustu diváků k otázce, proč vzniká dílo o sériovém vrahovi. Svou atmosférou a zpracováním nicméně zapadá do evidentní skutečnosti, že polská kinematografie udělala v posledních letech velký kus práce a dala světu díla, která jsou úspěšná na mezinárodních filmových festivalech.
„Je to obrovská zásluha Polského institutu filmového umění. V posledních letech přišel s velmi systematickou a dobrou politikou podpory polského filmu a díky ní se dostavily výsledky i na mezinárodní scéně. Dotuje nejenom filmy samotné, ale podporuje i scenáristy a tvůrce. Ten proces trvá už asi deset let, předtím se u nás točily především rodinné komedie. Je ale pravda, že nám v Polsku chybí lepší servisní společnosti. V tom je Česká republika dál, proto na řadě filmů spolupracujeme. I Červený pavouk byl natočen ve spolupráci s českými tvůrci,“ vysvětlila na závěr Právu producentka Kurzydlo.