Článek
Eragon (kniha) je první část "epické trilogie" (druhý díl už vyšel, třetí ještě není hotov), na které je nejzajímavější to, že jejímu autorovi bylo 15 let, když ji začal psát a 19 let když vyšel Eragon. A ten se stal posléze megaúspěšným, což vám už asi došlo, protože proč by se jinak podle něj natáčel drahý film, že?
Knihu Eragon jsem nečetl a po osobních zkušenostech s psychopatickými fanynkami Bílé Masajky velmi důrazně upozorňuji, že se v následujících odstavcích hodlám zabývat filmem s názvem Eragon, že pro mě není příliš důležité, jak se tento film liší od knižní předlohy, že rozhodně nebudu knihu číst, abych pochopil, jak je vlastně film úžasný, a že pokud mi vůbec něco takového navrhujete, jste blázni. Děkuji. A teď už k filmu Eragon:
Jde o slepeninu těch úplně nejznámějších fantasy a sci-fi námětů, od Tolkiena, přes Dunu až po Star Wars. Opravdu bych řekl, že v Eragonovi není jediný originální nápad a že úplně všechny zápletky, postavy a dějové zvraty jsou zkopírovány (nikoliv "inspirovány", ale opravdu zkopírovány) z různých klasických filmových a literárních děl (nebo z příruček Dungeons Dragons).
V úplně standardní fantasy zemi (zlý král John Malkovich, jeho hnusný čaroděj Robert Carlyle, elfové, skřeti, hory, doly, černý les) úpně standardní pohledný nuzný sedmnáctiletý sirotek Eragon (Ed Speleers) najde modrý kámen. Z něj se záhy vylíhne malý dráček, vlastně dračice jménem Saphira (hlas Rachel Weiszové). Ta (velmi rychle) vyroste a současně starý záhadný samotář (Jeremy Irons) Eragonovi vysvětlí, že právě on je vyvolený dračí jezdec, který má znovu přinést do země mír tím, že zlikviduje Malkoviche a jeho armádu. Ten ale musí vydržet až do třetího dílu, takže v prvním zlikviduje jenom Carlylea. To vše ale neberte jako nějakou výraznou kritiku! Koneckonců, třeba Willow byl taky fajn, i když v něm nic originálního nebylo.
Eragona režíroval Stefen Fangmeier, který dosud nic samostatně nenatočil, ale byl dlouhá léta odborníkem na počítačové triky (už od Terminátora 2). Triky v Eragonovi jsou pochopitelně velmi důležité a musím uznat, že ty s drakem a létáním jsou výjimečně zdařilé. Realisticky posadit pohyblivého živého herce do sedla pohyblivé digitální potvory je jeden z nejtěžších trikových úkolů a výsledek v Eraganovi vypadá mnohem lépe než v nových Star Wars a o dost lépe než v Harrym Potterovi. Těmto trikům není co vytknout (snad jen to, že jich zase není tak moc, protože drak rozhodně není na plátně od začátku do konce). Ale jiných výtek se najde hodně...
Všimněte si, že jsem v předchozím odstavci specificky napsal "triky s drakem a létáním", protože některé jiné triky (konkrétně dokreslovačky) vypadají naopak překvapivě trapně. Stejně tak překvapivě trapně občas vypadá makeup, kostýmy nebo kulisy. Nejednou se v průběhu filmu stane, že vidíme "uvozovací záběr" na nějaký hrad nebo pevnost, načež je střih do jeho/jejího nitra a vidíme jednu malou spartánskou místnost (a už nic jiného), skoro jako v nějaké televizní inscenaci. Umění "plynulého přechodu mezi trikovými a reálnými scénami", které tak úžasně zvládal Peter Jackson, je Fangmeierovi naprosto cizí.
Dále: Herci. Každý pes, jiná ves. Pokud si vzpomenete, jak strašný byl Jeremy Irons, když naposled hrál s draky (v Dračím doupěti), asi vás překvapí, že v Eragonovi je vynikající! Tedy, možná ne "vynikající", ale mnohem lepší, než kdokoliv ostatní. Stačí mu, aby říkal klasické věty jako "To ty jsi ten vyvolený, jen v tvých rukou leží osud země, jen ty můžeš blablabla..." a na jakési primární úrovni to funguje a skoro to dojímá.
Na druhou stranu třeba John Malkovich je strašný k nepřežití, respektive zapoměl se s Ironsem dohodnout, jestli hrají v epické fantasy nebo v rumunské televizní pohádce. Hlavní problém je ale v tom, že mnoho rolí je zmatečných až zbytečných. Například na tomto plakátu je sedm "hlavních hrdinů" Eragona, z nichž ovšem pouze tři, možná čtyři, jsou ve filmu déle než 10 minut! Můžeme se pouze dohadovat, jestli šlo o tak lajdáckou práci scenáristů nebo byl film zásadně prostříhán (čemuž by napovídala jeho velmi milosrdná neepická délka okolo 100 minut). Každopádně bych si tipl, že v knižní předloze mají postavy trochu více smyslu.
Myslím, že nikdo na světě (ani jeho tvůrci) nebude mít tu drzost srovnávat Eragona s Pánem prstenů nebo jinými klasikami fantasy žánru. Ale když ho srovnám třeba s Kronikami Narnie, vychází z tohoto srovnání Eragon poměrně dobře. Je celkem svižný (byť zmatečný) a není v něm žádný kladný hrdina, kterého byste chtěli okamžitě uškrtit. A rozhodně je o něco lepší, než se zdálo z hrozných upoutávek, které jsem na něj viděl! A to je ústřední myšlenka, která po skončení novinářské projekce zaznívala ze rtů většiny přítomných: "Zaplaťpánbůh, vlastně to nakonec nebylo tak pitomé, jak jsme se báli". Jestli je to pro vás dostatečný důvod k návštěvě kina, to už si musíte rozhodnout sami.
P.S: Viděl jsem titulkovanou kopii (která tedy v našich kinech bude) a obávám se, že kdybych Eragona a jeho dračici slyšel mluvit česky (nemluvě o Ironsovi), asi by se mi film líbil podstatně méně.
Tristram Shandy
Kromě Eragona měl tento týden (netradičně již v úterý) premiéru pouze jeden další film. Byla to naprosto nenápadná premiéra naprosto nenápadného filmečku, který by si neměli nechat ujít především ti diváci, kterým je totálně proti srsti něco ve stylu Eragona.
Tristram Shandy (s původním anglickým podtitulem "A Cock and Bull Story") je příběh o životě a názorech pána s tímto jménem. Už to je ale poněkud zavádějící, protože naprostá většina filmu se odehrává před jeho narozením. A tím podivnosti zdaleka nekončí. Vezměte v úvahu například skutečnost, že britský komik Steve Coogan v tomto filmu hraje jednak Tristrama Shandyho, jednak jeho otce a jednak Stevea Coogana (přičemž občas je na plátně více než jedna z těchto postav současně).
Tristram Shandy je adaptace stejnojmenného románu už z 18. století (díky čemuž můžete udělat dlouhý nos na Protipirátskou unii a přečíst si ho celý legálně online), jehož humorná pointa tkví v jeho rozvleklosti a neustálém odbočování od hlavního děje k malichernostem. Je odjakživa označován za nezfilmovatelný a režisér Michael Winterbottom se ani nepokusil ho nějak "adaptovat" spíš se inspiroval jeho atmosférou a pracoval "volně na jeho motivy".
Ve filmu se tedy prolíná "ústřední děj" (tj. porod Tristrama Shandyho) se vzpomínkami na jeho otce a s dokumentem z natáčení filmu Tristram Shandy! Díky tomu občas nevíte, jestli k vám právě z plátna promlouvá Shandy nebo jeho představitel Steve Coogan, který si mezi záběry zapomněl sundat paruku. Ani onen "dokument o natáčení" ovšem není dokument o natáčení, nýbrž jde o hraný film, ve kterém Coogan hraje jakousi svou alternativní verzi.
Celé se to podobá například Soderberghovu filmu "Hollywood, Hollywood", ale funguje to podstatně lépe, protože Winterbottom si na rozdíl od Soderbergha nemyslí, že je jeho styl zpracování tak úžasný, že už není potřeba, aby film měl nějaký obsah. Nebo si to aspoň myslí v podstatně menší míře, než Soderbergh.
Tristram Shandy obsahuje spoustu humoru (většinou hořkého), který je ovšem dosti britský, jemný a sofistikovaný. Došlo mi například, že má být humorné, když se "herci" ve filmu baví o kinematografii a od nejnovější verze "Cesty kolem světa za 80 dní" (ve které Coogan hrál hlavní roli) plynule přejdou k Robertu Bressonovi, ale jistě mi obrovská spousta dalších jemných narážek unikla.
Původně jsem chtěl napsat, že Tristram Shandy je téměř ideální film pro myslícího diváka, ale není to až tak úplně pravda. Kromě myšlení by měl divák tohoto filmu, obávám se, také umět velmi dobře anglicky, znát britský humor a vědět třeba o tom Bressonovi něco víc, než že to byl nějaký zaprděný intelektuál co točil jeden film za pět let.
Ve zkratce...
Co dělal John Lasseter než založil Pixar.
Tohle vypadá jako něco pro skutečné fajnšmekry. Bruce Campbell je (jak jistě 99% z vás ví) herec, který hrál hlavního hrdinu Ashe v trilogii Evil Dead. Právě dokončovaný film My Name is Bruce bude vyprávět o tom, jak si v jakémsi venkovské městečku spletou herce Bruce Campbella s postavou, kterou hrál, a přesvědčí ho, aby jim pomohl bojovat se zdejším nadpřirozeným monstrem. A celé to režíruje Bruce Campbell. První fotka zde.
Co je to peklo? Peklo je, když vám každá sekunda filmové upoutávky způsobuje fyzickou bolest. Peklo je, když tvůrci Děsnýho dojáku natočí nový film. Děsnej doják byl tak strašlivý, že jsem nemohl odolat a musel jsem ho vidět několikrát. Nemůžu se dočkat tohohle jejich díla. Uznejte: Natočit parodii na Borata, to chce koule!
A na závěr: Bigfoot pleasuring the unicorn.