Článek
Loutky, Petra Vargu a Martina Velikého, kteří představení hráli, vítalo prázdné hlediště pražského Divadla v Dlouhé, v němž festival probíhal. Na jeviště, na kterém byla postavena scéna k „příběhu o Kašpárkovi, touze po domově, jednom domečku a jednom paloučku“, byla namířena kamera, která jej přenášela do domovů diváků. Přítomnými tak byli jen kameraman, zvukař, osvětlovač a výtvarnice Bára Hubená, jejíž ruce vytvořily dřevěné loutky a scénu.
Divadlo si žádá diváka
Byl to hezký a zvláštní zážitek. Vtipná pohádka byla prokládána písničkami Milana Potočka, ale chybělo dětské prožívání příběhu. Nejen potlesk, ale i fakt, že děti rády vstupují do děje a radí oblíbeným postavičkám, co mají dělat. Tak to určitě bude u kašpárka, kterého budou chtít varovat před proradným čertem nebo mu vysvětlit, že slepice vážně není holoubek. Až ho uvidí naživo.
I proto, že interakce s dětským divákem je důležitá, LokVar poslední rok nehrál svá představení online. Až teď udělal výjimku.
„Divadlo potřebuje diváka,“ vysvětlil Petr Varga. „Do živého přenosu premiéry jsme šli proto, že představení, které jsme rok zkoušeli, bylo součástí festivalu Dítě v Dlouhé, v divadle, ze kterého původně pocházíme.“ Martin Veliký k tomu dodal, že bez dětí je loutkové divadlo instantní.
Kašpárek domek staví je podle Vargy covidovým představením. „Začal covid a naše výtvarnice Bára mi zavolala, že už má doma uklizeno, vyřezáno všechno, co šlo, a že bychom měli něco udělat. Vzpomněl jsem si na starou hru Kašpárek domek staví, která se v Čechách nehrála určitě padesát let. Napsali jsme do ostravského loutkového divadla, kde pan Jiří Jaroš, jenž napsal první půlku, působil jako ředitel a dramaturg, jestli tu hru mají. Nejprve to vypadalo, že už ne, ale nakonec ji v archivu našli. Na jejím základě jsme pak udělali první půlku představení. Druhou jsme si nechali dopsat kolegou Martinem Matějkou,“ uvedl Varga.
První půlka představení je maňásková, druhou hrají marionety. Je to více pestré a má to také praktický důvod. „Popravdě řečeno, hrát s maňáskem čtyřicet minut, to vám upadnou ruce. Potřebovali jsme je vystřídat za marionety. Takže z maňáskárny jsme udělali první půlku, druhá je s marionetami. Je to takové volné pokračování příběhu, kdy si kašpárek postaví svůj domeček,“ vysvětlil Varga.
Přetrvávající nejistota
Původně měla mít hra o kašpárkovi premiéru v říjnu loňského roku. Kvůli protipandemickým opatřením z toho sešlo. A lepší to s hraním není ani teď. „Naším divákem jsou děti v mateřských školách a na prvních stupních základních škol. Školky jsou zavřené a ve školách teď řeší střídavou výuku,“ řekl Martin Veliký.
Dodal, že přes stávající nejistotu se ale domlouvají termíny a plánují divadelní akce i festivaly, ač jsou jejich termíny už třeba třikrát přeložené.
V červnu má LokVar vystupovat na vrcholné přehlídce profesionálních českých loutkových divadel pro děti mateřinkového věku. Už teď ale organizátoři uvažují o jejím přeložení na září.
„Protože tím, že nemáme jasná pravidla, nedá se zorganizovat žádná větší akce, na kterou se pozve například deset divadel. U divadla se nedá čekat do poslední chvíle. Divadlo není obchod, který může otevřít ze dne na den,“ uvedl Varga.
Nejistota ale neznamená, že by neměli chuť zkoušet dál nové věci.
„Herectví je řemeslo. Když ho neděláte, ztrácíte ho. Takže je potřeba ho udržovat a pracovat na něm. Nedá se uložit do skříně a vytáhnout po dvou letech. Kolegové, kteří přestali hrát a po čase se k divadlu vrátili, měli problém. A já si říkal, že to není možné. Ale teď po tom roce už to vidím jinak. Člověk necvičí hlas, dovednosti se ztrácí. Musí se trénovat,“ vysvětlil Veliký.
I proto už LokVar připravuje nové představení. Tentokrát na motivy Karafiátových Broučků. Bude určeno pro děti od tří do šesti let. Ale termín premiéry ještě stanovený nemá. To až bude jasněji.