Článek
Pro titulní roli bonvivánského policisty, který řeší zločiny jako by mimoděk mezi sváděním žen, pak získala současnou hereckou hvězdu Michala Dlouhého.
Sázky na oblíbené české detektivky Václava Erbena i atraktivní herecké obsazení se zúročily ve výsledcích sledovanosti. První epizodu vidělo v sobotu 921 tisíc dospělých. Druhá jich však v neděli ztratila něco málo přes sto tisíc, přičemž konkurenční krimiseriál Policie Modrava, jehož druhou řadu odstartovala Nova v neděli, si vybralo 1,377 miliónu diváků starších patnácti let.
Seriál Kapitán Exner vznikl propojením šesti dosud nezfilmovaných Erbenových příběhů, přičemž každý z nich tvůrci rozdělili do dvou epizod. Klasicky vystavěným detektivkám s mnoha podezřelými, řadou falešných stop a závěrečným double twistem takové roztržení vejpůl však škodí.
Hravá nadsázka se tvůrcům vymyká z ruky
Ale když už se tak stalo, zdálo by se logičtější, kdyby Prima aspoň zůstala u nápadu, který použila pro zahajovací víkend, a vždy odvysílala dvě epizody ve dvou po sobě následujících večerech. Nicméně pro příště počítá už jen s nedělí. Nejspíš ke své škodě.
Seriál se opírá o vypravěčsky solidní předlohu i kvalitní hereckou sestavu, jejíž jádro tvoří s Michalem Dlouhým ještě Jan Vondráček a David Novotný jako dva nejbližší kolegové detektiva. Dobrý dojem z obsazení a výkonů jak v hlavních rolích, tak ve většině epizodních však v prvních dvou dílech kazí amatérský projev u několika drobných postav.
Příliš přesvědčivě zatím nevyzněl ani posun charakteru titulního hrdiny, který vyplývá z přesazení originálních příběhů o desítky let blíž k současnosti, kdy se Exnerova záliba v eleganci proměnila v až okázalou výstřednost boháče. Hravá nadsázka se totiž tvůrcům vymyká z ruky a příliš zavání groteskně nabubřelým světem seriálových ateliérů.
Michal Dlouhý se sice i v takto definovaném prostředí dokáže pohybovat s hereckou jistotou, přesto v tom poněkud křiklavém spektáklu nemůže pro svého hrdinu udělat víc – zvlášť když se tvůrcům nepodařilo ujasnit si styl, ve kterém chtějí zmodernizovaného Exnera vyprávět.
Propletení detektivovy bonvivánsky laděné linky s hlavním případem dvou vražd je tvrdé a mechanické a v případě starosvětské dvojice kapsářů, která tvoří pozadí jejich vyšetřování, vyznívá takové spojení až nesmyslně.
K celkovému dojmu roztříštěnosti ale tvůrci přispěli třeba i tím, že Jana Vondráčka obdařili lehce komickými retro kostýmy, anebo filmařským vtípkem s hliněnou soškou Českého lva.
V nesourodé směsi pak působí i ta jazzová hudba evokující tvrdou detektivkářskou školu, k níž se postava Exnera vztahuje, jako pouhá kudrlinka bez hlubšího vztahu k celku.