Článek
Bez oněch dialogů týkajících se objevování romského světa i kultury a uvědomování si řidičova života uprostřed většinové „bílé“ společnosti by se dalo říci, že to je strhující románové vyprávění o formování osobností v rozdílném společenském a rodinném světě.
V případě vzdorovité Vlasty, jak symbolické jméno pro osamostatňující se osobnost, lze vypozorovat autobiografické rysy. Cesta do Prahy, matčin ateliér i trápení s jejími výkyvy nálady mnoho napovídají. Košatý obraz sociálního prostředí je strhujícím čtením o barevnosti nejširší rodiny i možných nástrah, které číhají na každého dospívajícího.
Po každé Vlastině kapitole následuje obraz protilehlý, vypovídající o šťastném rodinném zázemí početné romské rodiny s frajerským pracovitým tatínkem a milující laskavou maminkou. Přesto musí chlapec žít ve střehu před spolužáky i dospělými, kteří mají pocit, že jsou cosi víc než ten se snědou kůží. I tady autorka vykresluje bohatě vrstvenou česko-slovenskou rodinu mající vůni a charisma. Včetně obdivovaného tatínka, hrdého na pomyslný titul DSC, což se smíchem rozšifrovával jako docela spolehlivý cikán.
Nové knihy
Jiný žánr i styl nabízí doprovodné aktuální diskuse po každé dvojkapitole, pro mnohé čtenáře jistě objevné o nitru přemýšlivé spisovatelky a hrdého muže vychovávaného k tomu, že práce člověka nejenom živí, ale opravdu šlechtí. A dodává mu sebevědomí.
Je zjevná autorčina snaha zdůraznit právě dnes a tady trvalou aktuálnost mnoha způsobů jinakosti. Nakonec o tom mluví Kantůrková hned v úvodu, kdy vzpomíná na setkávání u disidenta, básníka Andreje Stankoviče.