Článek
Začínáme zhruba ve druhé třetině Společenstva prstenu situací, která nám před rokem zůstala skryta: Gandalf Šedý, pronásledován Balrogem, se řítí do propasti v náramné a pro vychutnání dostatečně dlouhé scéně, která připravené a naladěné milovníky Tolkienovy ságy ještě pohodlněji usadí do křesel a odstartuje další tříhodinovku vytoužené slasti.
Spletitý děj
Úvodem budiž řečeno, že kdo neviděl Společenstvo nebo nečetl knihu, bude mít v kině problémy s orientací v postavách i ději, a měl by si před návštěvou Dvou věží rozhodně znalost doplnit. Po strhující úvodní pasáži se totiž vracíme tam, kde jsme se s hobity, elfy, trpaslíky a dalšími obyvateli Středozemě minule rozloučili, a pokud jste u toho nebyli, vůbec nebudete vědět, oč jde.
Rozdělené společenstvo teď směřuje k cíli každý po své ose. Hobit Frodo Pytlík čím dál víc úpí pod temnou silou prstenu, ale pouť k Mordoru jako by neměla konce. Cestuje společně se Samem a záhy potkají hnusného, slizkého, počítačem stvořeného Gluma, jehož šišlání bude je i diváky provázet tentokrát prakticky po celou dobu.
Další hobiti Pipin a Smíšek narazí při svém putování na oživlý strom Stromovous. Docela se skamarádí a Stromovous s ostatními enty sehraje později v příběhu dost podstatnou roli.
Člověk Aragorn jednak s Gimlim a Legolasem pronásleduje únosce hobitů Pipina a Smíška, získá srdce hned dvou krásek a přesvědčí krále, že válka se zlem je nevyhnutelná.
No a potom už rychle do Helmova žlebu, kde se odehraje rozhodující bitva. A ta tedy je! Zabere dobře půlhodinu filmu, je monstrózní, strhující, má neuvěřitelné tempo i gradaci.
Problémem je roztříštěnost
Totéž bohužel nelze říci o Dvou věžích jako celku. Od začátku jim byly předurčeny potíže, s jakými se potýká každý prostřední díl každé trilogie. Zatímco jednička vystačila dost dlouho s expozicí děje, seznámením s nezvyklými postavami, prostředím i s krásami novozélandské krajiny a trojka vygraduje k rozuzlení, dvojka má všechno rozehrané, ale k vrcholu ještě směřovat nemůže.
Navíc se děj rozběhl tak, že bylo nutné zabývat se jednotlivými skupinami postav odděleně, přeskakovat z místa na místo, odbíhat a zase se vracet. Trochu to připomíná stavbu románů Arthura Haileyho a dost se tím brzdí napětí v jednotlivých dějových liniích. Systém, v němž se jednotlivé příběhy pokaždé rozběhnou, přidají do sprintu, a těsně před cílem vrátí skoro na startovní čáru, zkrátka k zaujetí příliš nepřispívá.
Výborně si ovšem Jackson poradil s kladením důrazu na postav a v souvislosti s tím i jejich obsazením, čímž tyto problémy přece jen zmírnil. Hobit Frodo, jehož představitel Elijah Wood nemá kromě něžné roztomilosti a strachu z rostoucí tíže prstenu tentokrát mnoho co nabídnout, je zasunut do pozadí, kupředu vystupuje ztepilý Viggo Mortensen, představitel člověka Aragorna: nad jeho mužným kouzlem, pěknými povahovými vlastnostmi, srdnatostí i lehkou milostnou rozervaností zajisté leckteré dívčí srdce zaplesá. A to je dobře, protože jinak je podle mého názoru právě srdeční chvění tím, co Jacksonově opusu chybí nejvíc a brání tomu, aby z velké podívané byl opravdu velký film.
Paralela s indiánkami
Vzpomněla jsem si při sledování Dvou věží na mayovky je tu jedna hezká scéna ´čtení stop´, válečné tažení skřetů připomene nástup indiánů na válečnou stezku, obléhání skalního hradu obléhání jisté farmy... A nejen to podobně jako má Tolkien skalní fanoušky, kteří si i hrají na hobity, tak za největší slávy Vinetoua začaly dokonce na Brdech vznikat indiánské kmeny. (Dodnes je tam můžete potkat, a budou vám vyprávět, že jezdí do Ameriky učit indiány tábořit.)
Každá doba má zkrátka své idoly, modly a pohádky a nehraje celkem roli, že tehdy byly technické možnosti kinematografie ve srovnání s dneškem v plenkách. Rozdíl je hlavně v tom, že zatímco mayovky hrály hodně na city (když ten zmetek zastřelil Nšo-či, celé kino tonulo v slzách a u Stříbrného jezera nikdo strachem ani nedýchal), abyste si zamilovali Pána prstenů, měli byste mít principiálně dost rádi žánr fantasy. Tolkien stvořil ve svých knihách nový svět, magický, plný kouzel a prostoru k vlastní fantazii čtenářů. Pohádku, kterou Peter Jackson skutečně ohromujícím způsobem natočil. Ale velké city od něj nečekejte, o osudy těchto postav se nejspíš obávat nebudete a ani vás příliš nedojmou.
Pán prstenů: Dvě věže Nový Zéland/ USA, 2002 Režie: Peter Jackson, Scénář: Fran Walshová, Philippa Boyensová, Stephen Sinclair a Peter Jackson podle románu J.R.R.Tolkiena, Kamera: Andrew Lesnie, Hrají: Elijah Wood, Viggo Mortensen, Ian McKellen, Sean Astin, Cate Blanchettová a další